Medicína, věda, Taliban 
(můj článek publikovaný v deníku MF Dnes 10. 10. 2001)


Zatímco v Afghánistánu se stáhla mračna nad Talibanem a na obzoru je více svobody, v Česku se jiná mračna stahují nad alternativními metodami medicíny. Asi aby byla zachována rovnováha - tam svoboda přibude, tady zase ubude. Pozastavené devitalizace jsou pouhým vrcholkem ledovce. Zkoušky byly prováděny tak, jak ani podle objevitele, ani podle zdravého rozumu nemohou fungovat. I laikovi dojde, že je-li metoda postavena na reakci imunitního systému, zkoušky na pacientech s potlačenou imunitou a v těžkém stavu vypadají dost podivně. Těsně předtím se hovořilo o snahách ministerstva zdravotnictví omezit alternativní medicínu. Nejde o boj vědy s iracionalitou, protože najít vědecké i iracionální prvky lze na obou stranách pomyslné hranice mezi školní a alternativní medicínou. Televizní debata s poslanci-lékaři ukázala téměř jednotný názor na alternativní metody: fungují prý jen proto, že ovlivní víru pacienta v ně.

Představme si: pacient opouští vědecky ověřenou uzdravující metodu, "bezplatnou" v rámci daní, aby si našel šarlatána, který ho psychicky utěší za tučný honorář. Člověk nemusí být příznivcem alternativní medicíny, aby věděl, že tento obraz má k pravdě daleko. Školní medicína má vynikající výsledky u akutních stavů, zachraňuje denně životy lidí s infarkty, otravami či rozpáraným břichem. Lze však vyjmenovat celou škálu chronických nemocí, kde umí jen potlačit symptomy či brzdit postup nemoci. To je také třeba, nicméně ostrý postup proti konkurenci tam, kde školní medicína uzdravit neumí, je arogantní. Tam, kde to umí, alternativní konkurence nevzniká. Mezi školní a alternativní medicínou není však ostrá hranice: kolik moderních léků bylo nejprve bylinami babek kořenářek, než si účinných látek všimli farmaceuti? Neexistují snad mezi akupunkturisty profesoři? Léčení nemocí výživou či hygienou bylo původně také jen alternativními metodami. Kdo by v nich dnes hledal placebo efekt, byl by asi směšný. Odpor proti novému v medicíně není nový. Vzpomeňme na doktora Semmelweise.

Ten kdysi tvrdil, že příčinou vysoké úmrtnosti novorozenců a rodiček je nedostatečná hygiena lékařů. Hlavní proud medicíny se mu vysmál, protože "neexistovaly vědecké důkazy". Jeden uznávaný odborník-odpůrce dokonce pozřel ony nebezpečné bakterie, aby ukázal, že Semmelweis nemá pravdu: nic se mu nestalo, a tak dočasně vyhrál. Semmelweis skončil v psychiatrickém ústavu, kde později zemřel. Hygiena se až se zpožděním dostala do školní medicíny. Kolik žen a dětí toto zpoždění stálo život? Svět se stává stále složitějším, a tak demokracie prý závisí stejně na expertech. To je jistě na místě u rozhodování, která se týkají všech společně. Například u nákupu stíhaček. Není však důvod, proč by měl někdo rozhodovat o našem zdraví bez našeho svolení, a to předem v jakémsi zákoně, který omezí svobodu. Umíme si představit demokratické hlasování parlamentu o našem střevu? A není snad zákaz bylináře skoro o tomtéž? 

Bylinář nebude existovat, nebude-li nikdo chtít jeho služby, to je zákon poptávky a nabídky. Chránit lidi proti jejich vůli podobá se talibanizmu či socializmu. Bylinář, který poškodí durmanem, patří za mříže, bylinář, který vyléčí, na piedestal. Zakázat všechny bylináře předem podobá se zákazu všech lékařů za to, že jeden selhal. Ministerstvo zdravotnictví by místo omezování konkurence mělo soustředit své síly tam, kde praxe medicíny notně pokulhává za vědecky prokázanými fakty jiných oborů. Nejmarkantnější je to v oblasti výživy. Výsledkem jsou např. jednotná doporučení ordinací ohledně konzumace cholesterolu, i když existují studie, podle nichž asi 41 % pacientů reaguje na nízkotučnou stravu vzestupem hladiny cholesterolu. Nástěnky v ordinacích často nerozlišují mezi tuky - například u rybích mastných kyselin je prokázán jejich příznivý vliv na cévní choroby, zatímco nejedna ordinace před tučnými rybami varuje. 

Nejde však jen o výživu. Někteří lékaři příliš často a příliš brzy orgán vyřežou místo snahy ho vyléčit. Je to vědečtější než alternativní medicína? A pak jsou tu iatrogenní nemoci, tedy ty způsobené klasickou "léčbou": podle údajů dr. Mercoly z USA je třetí nejčastější příčinou úmrtí léčení metodami školní medicíny... 

Alternativní metody nemají rovnou šanci v soutěži. Jsou potlačovány z oficiálních míst, je jim odepřen přístup k penězům ze zdravotní daně. Lékaři, kteří používají alternativní metody, mají těžkou pozici mezi kolegy, je jim odříznut sponzorský penězovod farmaceutických společností a někdy balancují na pokraji exkomunikace z komory. Vědecké zkoušky alternativních metod jsou nezřídka nedostupné z finančních důvodů, a jsou-li dostupné, pak jsou manipulovány či podivně interpretovány podobně jako u devitalizace. Nepochybně existuje finanční zájem a snahy výrobců léků omezit nepříjemnou konkurenci za každou cenu - vždyť jde o miliardy dolarů. Zisk je legitimní i ve farmacii, nicméně zisk vytvořený ve svobodné soutěži je něco jiného než zisk na základě regulací, zákazů a manipulace. Mnohý bojovník za potlačení alternativní medicíny to třeba myslí dobře a chce ochránit pacienty před nesprávným svobodným rozhodnutím. Nepodobá se však Talibanu?

KAREL MACHALA

následuje kritická reakce na tento můj článek od neurochirurga Vladimíra Beneše (a nakonec moje odpověď):

Věda, nebo alternativa? (MF DNES 13.10.2001 - VLADIMÍR BENEŠ, neurochirurg - str. 06:)

Je neuvěřitelné, co všechno dokázal publicista Karel Machala zamíchat do jediného článku s nadpisem Medicína, věda, Taliban. Přiznávám, že ani po opakovaném čtení jsem srovnání s Talibanem nepochopil. Nemá cenu diskutovat o vztahu školní a alternativní medicíny, poněvadž z autorovy melanže vyplývá, že o tomto promrskaném tématu má jen povrchní znalosti, založené patrně na špatné osobní zkušenosti s lékaři. 

Zmíním se jen o některých závěrech článku, které jsou poněkud nové, ba kuriózní. Autor zaspal nejméně 50 let, když napsal, že "někteří lékaři příliš často a příliš brzy orgán vyřežou místo snahy ho vyléčit". Doba "heroické" chirurgie už končila za mých začátků před 50 lety. Fyziologie v chirurgii a fyziologické operování jsou dnes pojmy tak samozřejmé, že se o nich ani nemluví. Ví pan Machala, že kupř. resekce žaludku kvůli vředu, kdysi častá operace, se dnes už téměř neprovádí? Samozřejmě i v medicíně platí jeden z nejstarších axiomů dějin - chybovati je lidské. 

Za nedůstojné publicisty považuji vytrhnout údaje dr. Mercoly z kontextu a uveřejnit v denním tisku větu, že "třetí nejčastější příčinou smrti v USA je léčení metodami školní medicíny". Každý elév redakce by si došel do Ústavu statistiky ministerstva zdravotnictví (ÚZIS) a pročetl by si statistické ročenky, než by takový nesmysl uveřejnil. Naprosté nepochopení projevil pan Machala kupodivu v oblasti ekonomické. Naříká nad tím, že "alternativním metodám je odepřen přístup k penězům ze zdravotní daně". To je rána! Mají snad zdravotní pojišťovny proplácet přikládání rukou, poulení očí a virgule léčitelům, kteří nemají školy, vysvědčení, akreditaci a ani zákonnou odpovědnost? Absolutně nechápu autorovu představu, kdo a proč má dávat peníze léčitelům z daní občanů. 

Dále se v článku uvádí, že farmaceutické firmy se brání soutěži s producenty výrobků pro alternativní medicínu. Prošel se pan Machala někdy Prahou, aby viděl, kolik je tu lékáren s alternativními léky? Ví, že takzvané "doplňkové potraviny" nemusí být schvalovány Ústavem pro kontrolu léčiv a že se volně prodávají? Žraločí chrupavky, australské mušličky, Gingko bilobu a nejrůznější energetické a regenerační krémy si může každý koupit bez receptu. Jedna kúra Herbalife stojí stejné čtyři tisíce korun jako Aricept, zatím jediný lék, který snad dokáže zpomalit průběh Alzheimerovy choroby. Ani jedno, ani druhé pojišťovna nehradí. Neznám sice statistiky, ale myslím si, že zisky výrobců léků alternativní medicíny se nebudou podstatně lišit od zisků farmaceutických firem, které musí hradit obrovské náklady výzkumu. Výroba alternativních léků a doplňkových potravin je dnes výnosný průmysl. Panu Machalovi nepřeji žádnou nemoc. Kdyby mu však přece byla shůry seslána (na racionální příčiny chorob zřejmě nevěří), doporučuji mu obrátit se nejprve na zkušeného lékaře "školní medicíny". Kdyby mu nepomohl, může svobodně, beztrestně zajít za léčitelem. Kdyby ani ten nepomohl, může si zajet do Pelhřimova, jak doporučil lékař v proslulém českém filmu. Volba pořadí je úplně svobodná. Přece jen: nejsme Taliban.

a ještě moje odpověď na tuto kritickou reakci:

Kdo je tu šarlatán? (MF DNES 19.10.2001 - KAREL MACHALA - str. 07)

Přírodně orientovaný lékař či léčitel musí být šarlatán, domnívá se tvrdé jádro "bojovníků-protialternativců" v medicíně. V podobném duchu se nesla i reakce neurochirurga Vladimíra Beneše (MFD 13. 10.) na můj článek Medicína, věda, Taliban. Používá bohužel zčásti nefér argumenty, zčásti je neinformovaný. Dobře se bojuje proti tomu, co autorovi vložíme do úst, ač to nikdy neřekl. Tak například ze suchého konstatování "alternativním metodám je odepřen přístup k penězům ze zdravotní daně" se nedá automaticky vyčíst touha po proplácení výkonů léčitelů z daní. I tato věta měla ilustrovat skutečnost, že už dnes i bez zákazů nemají obě skupiny metod rovnou šanci v soutěži. Podobným čtením z křišťálové koule je i autorova mylná domněnka, že na racionální příčiny nemocí nevěřím a že se v mém článku psalo něco o soutěži výrobců alopatických a alternativních léků. Pouze jsem zobecnil prostý fakt, že např. devitalizace je podstatně levnější než chemoterapeutika či ozařování. 

Zábavná je úporná snaha této skupiny lidí postavit rovnítko mezi alternativní metody a "pouleče očí". Pojem alternativní medicíny není úplně nejlepším popisem souhrnu metod, které školní medicína nepřijala dosud za své. Nicméně patří tam třeba i ortomolekulární přístup k léčení, propagovaný dvojitým nositelem Nobelovy ceny a biochemikem Linusem Paulingem. Dr. Pauling byl jedním z kritiků některých paradigmat a metod školní medicíny současnosti, a to kvůli nadužívání jedovatých substancí tam, kde by bylo na místě nejprve vyzkoušet dodání potřebných živin, aby si tělo mohlo poradit samo. Tedy například neléčit deficit vitaminů nejprve paralenem, deficit hořčíku nejprve antiarytmiky či sedativy a deficit aminokyselin či esenciálních mastných kyselin zase něčím jiným. Dodejme: to nijak nesnižuje význam účinných "ostrých" léků. Dovolí si někdo zařadit dr. Paulinga mezi "pouleče očí", když školní medicína jeho názor ignoruje? 

Pauling nekroužil virgulí, jen tvrdil, že na počátku mnoha nemocí je deficit jedné či více z desítek živin, nezbytných pro optimální funkci těla. Odstraněním tohoto deficitu lze v mnoha případech odstranit i příčinu nemoci. Jak si například vědecky vysvětlíme rozpor, že zatímco tvrdé jádro ví, že homeopatika jsou neúčinná, nelze je v lékárnách až na výjimky koupit bez předpisu. Snad aby se pacient nepoškodil laktózovými placebo-kuličkami? Proč se tak často setkáme s potlačováním symptomů, jako je zvýšená teplota, jako by to byla nemoc, a nikoliv reakce imunitního systému na nemoc? Kde je v tom jaká věda? 

Vladimír Beneš také zpochybnil údaj ze stránek dr. Mercoly o tom, že ,"v USA je třetí nejčastější příčinou úmrtí léčení metodami školní medicíny". Tak si to upřesněme: dr. Mercola převzal údaje z článku v největším americkém časopise oficiální medicíny JAMA, autorkou je dr. Starfieldová z John Hopkins School of Medicine a vyšel v prosinci 2000. Iatrogenní příčiny nemocí jsou na třetím místě po infarktech a rakovině, celkem to v USA činí asi čtvrt milionu případů každoročně (teroristé s antraxem blednou možná závistí), v této struktuře: 12 000 případů - nikoliv nutný chirurgický zákrok, 7000 případů - omyly při administraci léků v nemocnicích, 20 000 případů - jiné omyly v nemocnicích, 80 000 případů - přenos infekcí v nemocnicích, 106 000 případů - nikoliv omyly, ale vedlejší účinky léků. 

Snad nikdo nebude namítat, že údaje z USA jsou irelevantní pro ČR. Snad jen s tím rozdílem, že americké zdravotnictví je diagnosticky a přístrojově podstatně vyspělejší. Na závěr se opět sluší dodat, že tato fakta nijak nesnižují snahu tisíců šikovných lékařů a spoustu úspěchů školní medicíny, ale nesluší jí, pokud je tvrdé jádro jejích zastánců arogantní. Většina lékařů do tohoto jádra snad nepatří.