udelmuze

Úděl muže: kratší život, více peněz?

Vyšlo v MF DNES, rubrika Názory, str. 06 - 25.07.2002 - KAREL MACHALA


 Ženy v průměru vydělávají o čtvrtinu méně než muži. Číslo, které vyplivly počítače českých statistiků, není nijak překvapivé ani v mezinárodním kontextu. S tímto jevem se lze setkat jak ve společnostech, kde žena nesmí vyjít na ulici bez šátku či řídit auto, tak také tam, kde je diskriminace zákonem zakázána, a dokonce i tam, kde je umělými regulačními opatřeními obrácena naruby. I tam statisticky průměrný muž vydělává více než statisticky průměrná žena. Z toho lze dovodit, že rozdíl není dán především diskriminací, i když ani ta se jako vedlejší příčina nedá vyloučit.

Diskriminace se nevyplácí

Na dobře informovaném a fungujícím trhu by u většiny prací nemělo hrát žádnou roli, zda je člověk bílý nebo černý, muž či žena. Příjem bude určovat hlavně výkon, schopnosti, možnosti teď a do budoucna. Nevybere-li si zaměstnavatel ty nejlepší, diskriminuje-li lepšího jen proto, že je žena či Rom, bezpochyby prodělá - bude mít menší zisk a horší postavení na trhu než konkurent, který se řídí čistě ekonomickým přínosem zaměstnance. To neznamená, že diskriminace neexistuje, jen to, že se nevyplatí, a proto bude existovat spíše okrajově než masově. Setká se s ní spíše Rom s nízkou kvalifikací než vysokoškolsky vzdělaná žena, protože práce toho prvního je na trhu snadněji nahraditelná. Hlavní příčiny platových rozdílů mezi muži a ženami tedy musí ležet jinde než v diskriminaci.

Přirozenost vítězí

Poslanec i poslankyně dostávají stejný plat, nejspíše i ředitel a ředitelka banky. Mužských poslanců je víc, víc je i manažerů-mužů a generální ředitelka banky byla v desítkách českých bank jen jedna jediná. Toto je hlavní příčina onoho statistického rozdílu - více mužů na vyšších a lépe placených postech. Tento nepoměr ovšem nemá nic společného se spiknutím mužů (muž prý dokonce lépe než žena snese ženu jako šéfovou), ale spíše se ženskými partnerskými preferencemi a motivacemi obou pohlaví. Těžko lze popřít, že ženy jsou častěji a více přitahovány muži-vůdci smečky, kteří jsou výše na společenském žebříčku a i více vydělávají. Vyšší post, vyšší příjem a vyšší důležitost je pro muže velkým plusem v soutěži o ženy, ostatně podobně je tomu u jiných primátů. Ale naopak to neplatí. Motivace muže dostat se na vyšší post je tedy nesrovnatelně vyšší než motivace ženy. Staré vzory přetrvávají možná i v genech: lovec přináší obživu v podobě úlovku (peníze), zatímco žena hlídá oheň a děti v jeskyni a přitom třeba sešívá kůže nebo v okolí sbírá byliny. Existují i ženy a muži, kteří jsou jiní, a nikdo nemá právo vnucovat jim většinový vzorec života. Žena může být dobrou lovkyní, její muž může být dobrým hlídačem ohně, či mohou být oba od každého trochu. Svobodná společnost jim to umožní, najdou-li se navzájem. Nicméně statistiky ovlivní hlavně ta většina.

Nejde jen o peníze

Ještě dlouho asi bude připadat několik ředitelů na jednu ředitelku, a i když voliči i voličky budou raději volit výraznou Margaret Thatcherovou než nevýrazného Lionela Jospina, mnoho to nezmění na faktu, že muže to bude tlačit do politiky i na špičkové manažerské pozice silněji a častěji. Jestli je to dobré pro muže, že se drát nahoru musí, je druhá věc. Avšak kvalitu života nelze měřit jen penězi. Možná neuškodí připomenout, že zatímco ve středověku byla průměrná délka života žen podstatně kratší než u mužů, dnes je tomu přesně naopak.

KAREL MACHALA

Autor je publicista

 

Comments