Jak začít s hledáním předků v matrikách a genech?
Kdo nám pomůže při hledání: paměť starších členů rodiny, staré rodné listy, matriky na obcích, matriky v archivech (zpravidla dostupné na internetu), jiné dokumenty v archivech, knihy o historii obcí aj.
(Tento text doplňuje hlavní text ke genealogii na tomto webu, a také moji nejnovější knihu Kdo jsme a odkud přicházíme? Netušené souvislosti hledání předků.)

Začnete nejspíš stejně, jako jsem kdysi začínal já ještě jako dítě. Můj první graf na papíře byl základní vývod předků. Obdélníček, pod ním dva, pod ním čtyři, pod ním osm. Zapsáno na něm bylo jen asi dvacet až třicet lidí - já, rodiče, prarodiče a praprarodiče a někteří lidé z další generace. To vše bylo doplněné z paměti příbuzných a z několika zachovalých rodných listů z dob první republiky či dokonce Rakouska-Uherska. 
Tehdy jsem měl představu "čistého Jihomoravana" pocházejícího z úzkého okolí několika vesnic okresu Vyškov. Představu o tom, že všichni hovořili místním moravským nářečím češtiny, měli domky a pracovali většinou v zemědělství. Ženili a vdávaly se v rámci vesnice, občas v rámci vesnic celého panství a jen velmi zřídka přišli z jiných oblastí. Tento obrázek však postupně bral za své a byl nahrazován daleko pestřejší skutečnosti. Totéž bude prožívat každý z vás, kteří se na cestu hledání předků vydáte. 
Budete-li mít pohromadě několik generací z paměti rodiny a z rodných listů, možná budete pro další pátrání potřebovat nahlédnout do některé místní matriky, kde předkové žili. Je třeba počítat s tím, že zhruba od roku 1900 (plus minus něco, podle konkrétní obce) jsou zápisy v matrikách narozených, oddaných (svateb) a zemřelých v místě, kde je matrika této obce dnes. Všechny starší matriky jsou v oblastních archivech, z velké části přístupné na internetu z pohodlí domova. Nejprve však bude většina z nás hledat v matrikách na obcích.
Tedy například: Budete mít předky až do prapradědečka/praprababičku, narodivší se v roce 1901, ale neznáte jeho/její rodiče, jen místo narození. Zajdete na matriku příslušné obce, kde je kniha narozených např. od roku 1890, najdete si rok 1901 a "máte ho/máte ji". V této době je zápis ještě pravděpodobně česky a je značně bohatý na informace, zjistíte z něj kromě data narození i několik předchozích generací - jeho/její rodiče, prarodiče určitě. Bude tam kromě data uvedeno, odkud byli, čím byli a podobně. 
Toto první hledání na obcích za vás může genealog udělat v mnoha případech jen obtížně - zápisy v matrikách na obcích mohou spadat ještě do lhůty, kdy jsou chráněny osobní údaje a tak takový zápis nemusí ukázat matrikářka nikomu jinému než příbuznému či potomkovi. Jakmile máte zápisy z matrik uložených v obcích, můžete pokračovat v archívu na internetu. Buď samostatně - zvládnete-li němčinu, písmo kurent a latinu, a chcete-li hledat sami. Anebo s pomocí genealoga. Každopádně vás čeká dobrodružná cesta, na níž můžete zjistit věci, ze kterých budete překvapeni. Pokud vás tedy zajímají dějiny, historie vaší rodiny, oblasti a podobně. Pokud vás to nezajímá, asi toto právě teď nečtete.
Většina z nás začne matrikami, které už dnes zpravidla najdeme na internetu. Najdeme tam ale třeba i lánové rejstříky ze 17. století a další zápisy. Mnozí si nechají udělat genetické genealogické testy, aby viděli do hlubší minulosti (viz hlavní text a moje kniha). 
V českých matrikách se setkáme se zápisy v češtině, němčině a latině. Někteří lidé sami třeba nepřečtou němčinu ve starém německém písmu kurent (to je to písmo, jehož používání v Německu a Rakousku zrušil teprve Hitler, který ho prý nenáviděl ze školy). Někteří zase nepřečtou latinu. A pokud tyto jazyky a písma zvládnou přečíst, nevědí třeba, jak a kde hledat,zajímá je především výsledek a nechtějí trávit hodiny nad matrikami a podobnými listinami. V tom případě mohou potřebovat pomoc někoho, kdo tato písma a jazyky přečte. Podle časových možností s tímto někdy pomáhám.
Jak hluboko do minulosti se dostanete
Dostanete se nejspíš v mnoha liniích až někam ke třicetileté válce, s velkým štěstím i před rok 1600 a budete znát možná až tisíc svých předků jmény. Budete vědět, jak dlouho žili, na co umírali. Možná vás překvapí, že nežili tak krátce, jak se někdy dočteme v moderních publikacích či v článcích popisujících výrazné prodlužování věku v současné době. Největší díl prodlužování věku se děl tím, že poklesla kojenecká úmrtnost v důsledku lepších hygienických návyků a růstu životní úrovně. 
Skutečně, před stovkami let budete v matrikách narážet na umírající malé děti jako běžný obraz tehdejší doby. Téměř každý nebo minimálně každý druhý Váš předek před stovkami let měl nějakého sourozence, který se nedožil dospělosti. Kdo ale přežil prvních pět let, měl často vysokou pravděpodobnost, že se dožije třeba 60, 70 let nebo i vyššího věku. Devadesátiletých bylo třeba před 350 lety opravdu málo, ale i tehdy nějací byli.
Pochopíte, že nejste něco jako "čistý Čech" (či Moravan) a že něco takového vůbec neexistuje. Prakticky každý obyvatel české kotliny má v posledních pěti stech letech předky české, moravské a německé, s nemalou pravděpodobostí třeba i rakouské, slovenské, židovské, polské, ukrajinské, rumunské, chorvatské, maďarské, či jiné. Čím dále do minulosti, tím větší pravděpodobnost, že je máte všechny a mnohé další. Žili vaši předkové třeba v Pompejích, ve starém Řecku, starém Egyptě, v Asii, Africe? Je to pravděpodobnost hraničící s jistotou. Pokud se neomezíme na poslední zhruba půltisíciletí, zjistíme - již jen s pomocí genetické genealogie předky daleko exotičtější a z větších dálek. Dobrou zprávou je, že testy genetické genealogie pomalu, ale neustále zlevňují. 
Vaše cesty se mohly ubírat podobně jako u mne po mateřské linii odněkud z Pyrenejí (typ H, který má asi polovina všech Evropanů většiny národů). Po otcovské linii jsem prostřednictvím předků otců a jejich otců přišel na jižní Moravu po třicetileté válce z Valašska. Jak prozrazují genetické testy otcovské linie, jsem nositelem u nás poměrně vzácné haploskupiny N (přesněji N1c1), který se vyskytuje ve větší míře ve Finsku, Pobaltí a za Uralem, někteří předkové otcovské linie mluvili nejspíš nějakým ugrofinským jazykem. Tehdy se pochopitelně nejmenovali Machala, protože příjmení ještě nebyla. Tato linie otec-otec-otec pokračuje dál do minulosti až někam do oblasti dnešní Číny, kam se dostala odněkud z Persie a Blízkého východu. A tam přišla, ostatně jako všechny linie všech lidí, z Afriky, která je pravlastí moderního člověka všech dnešních národů a ras. To vám matriky neřeknou, ale řeknou vám to genetické genealogické testy. Linie otec-otec-otec a matka-matka-matka jsou však jen nepatrnou výsečí všech vašich předků, jen dvě krajní linie. Genetika už dnes dokáže zjistit i procento zastoupení různých regionů mezi všemi předky, tedy i v liniích mezi tím.
Znám asi tisíc svých předků a vyhledal jsem mnoho předků řady dalších lidí, pro něž jsem hledání uskutečnil (pozn.: v roce 2017 nemám prostor pro nabízení této služby). Znám i své dávné předky z několika linií díky genetické genealogii. Díky tomu jsem pochopil, že jsme ve skutečnosti všichni příbuzní - nejen v ČR, nejen ve střední Evropě, ale i třeba já a vy, japonský císař a náčelník Apačů, šaman z kmene Zulu, polynéská tanečnice a americký prezident. Jde jen o to, jak hluboko v minulosti máme posledního společného předka. A máme jich stamiliony jen těch lidských, miliardy všech a - jen tak mimochodem - většina z nich dokonce ani nechodila po dvou nohách.
Svět i sebe uvidíte jinýma očima
Genealogické hledání a povědomí o předcích vám pravděpodobně zásadně změní pohled na svět, jeho vývoj, souvislosti, kultury, národy, jazyky a jejich propletenost a příbuznost. Díky němu pochopíme z našeho středoevropského prostoru i to, co bychom jinak netušili. Stovky příjmení, která naši předkové nosili, k nám mluví i po pěti nebo více stovkách let od doby, kdy vznikaly - některá říkají, odkud byl první původce příjmení, jiná označují profesi, kterou první nositel příjmení dělal (či které dělaly celé generace předků), další naznačí národnost, jazyk a nářečí, kterým mluvili, nějakou specifickou událost, mnohá pak jen první jméno dávného předka, z něhož se stalo příjmení jeho potomků. 
Hledání v matrikách může pomoci najít třeba tisíc předků a dát dobrý obrázek o tom, jak dlouho žili. Můžete si dokonce vypočítat průměrný věk jednotlivých generací předků a jestli se věk s každou další generací prodlužoval a jak moc. 
Můžete zjistit, kde žili a kam se přesouvali svatbami či (méně často) stěhováním a jak se s každou předchozí generací rozšiřuje oblast, ve které předkové konkrétního člověka žili. A mnoho dalších informací, které ve spojení s historií země či regionu a konkrétních vesnic a měst dají zajímavou mozaiku nejen o vlastních kořenech, ale o místu vlastních přímých předků ve světě, ve kterém se pohybovali. Můžete najít i významné dějinné události, které se jich přímo dotýkaly. Překvapivých informací nebude nejspíš vůbec málo.
KAREL MACHALA

HLEDÁNIE PŘEDKUOW ROZLIČNÝCH & EGO MEUM
Hledání předků patří k mým hlavním zájmům a občas i pracovním činnostem. V poslední době se však soustředím spíše na překlady a psaní knih: poslední kniha je právě na toto téma. Tisíce hodin strávených nad starými zápisy i fascinujícími informacemi genetické genealogie při hledání (nejen svých) předků za posledních více než 30 let totiž umožňuje podělit se o velké množství neuvěřitelně pestrých informací, příběhů a zajímavostí a inspirovat další hledače minulosti vlastní rodiny, země, Evropy i celého světa (což je vše velmi silně propojené, aniž bychom si to dobře uvědomovali). 
 
P. S. Zajímavý dodatek o dlouhověkém předkovi:
Zápis úmrtí předka Matěje Ruprechta, který se dle matriky dožil nejvíc let ze všech dohledaných předků: 110 let (mnohé zápisy věku je však třeba brát v úmrtních matrikách s rezervou, jak se dozvíte z mé knihy). Jeho jméno je větším písmem a protože zaplatil stavbu místního kostelíku v Němčanech v roce 1676 (zemřel 1724), byl v něm pohřben a označen za "uznávaného příslušníka církevního společenství/sapius confesius). Kostel byl pak přestavěn či nově postaven v roce 1731, takže první verze (latinsky v úmrtní matrice zvaná "capella", tj, kostelík či kaple) asi byla menší než dnešní verze. 
Svatba některého z Matějů Ruprechtů (není jasné, jestli je to tentýž nebo jeho syn Matěj, taktéž předek).