Indiáni a Hunové v nás

Dvouprocentní americký IndiánV mé autosomální DNA se podle testů vyskytuje i indiánská DNA - kromě 43 % severoevropských genů a 36 % středomořských genů a ještě 18 % genů z jihovýchodní Asie. Tyto tři velké složky zhruba v tomto poměru jsou zastoupeny prakticky v každém vzorku Evropanů, i v každém národním průměrném vzorku, ať už jde o vzorky z Velké Británie, Španělska, Německa, Česka nebo Slovenska. Když se podíváme na průměrný vzorek z kterékoliv západoevropské země, nacházíme tyto tři složky, ale nenacházíme tu indiánskou. To neznamená, že Němec, Brit, Španěl nebo Francouz nemají žádné indiánské předky a že nemají žádné linie vedoucí k americkým a sibiřským Indiánům. Mají těchto linií pod 1 %, možná výrazně pod 1 %, a testy je proto neuvádějí. Můj vzorek má 2 % a test ho tedy uvádí. Jsem 2% americký Indián. Nejspíš i vy a za chvíli vám řeknu proč.

První vysvětlení není vždy správné

Když jsem se snažil vysvětlit si 2% genetického Indiána v sobě, nejdřív jsem zavrhl možnost, že by se některý z mých přímých předků někdy v posledních 400 letech potkal s americkými Indiány a zplodil s nimi potomky. Předky mám zmapované až k 30leté válce a některé i dál do minulosti. Všichni bydleli na Moravě a ve východních Čechách, většina mluvila česky, někteří německy a jsou náznaky, že část přišla ze Slovenska, Chorvatska a dalších okolních zemí. Indián mezi předky v Rakousku-Uhersku tedy nepřipadal do úvahy.

Nabízelo se po úvodním překvapení toto: Nejspíš před tisícovkami let někde po cestě přes Sibiř část předků nabrala indiánské geny. Možná ještě v době, kdy se američtí Indiáni teprve chystali překročit Beringovu úžinu na nový kontinent. V sibiřské lokatitě Maľta se např. našel jeden 24 000 let starý člověk, který měl poměrně vysoký podíl právě indiánské autosomální DNA (auDNA). Autosomální DNA je ta hlavní část naší DNA, která se rekombinuje, míchá se vždy zhruba půl napůl od otce a matky, jejich DNA zase asi napůl od dědečka a babičky a druhého dědy a babičky. Autosomální DNA je jinak též DNA jádra buňky v nepohlavních chromozomech (Kromě ní máme DNA v pohlavních chromozomech, pro genealogii je tam důležitý hlavně chromozom Y, a ještě DNA v malých továrničkách na energii v každé buňce, kterým se říká mitochondrie: mitochondriální DNA děděná až na výjimky po matce). Vraťme se ale k nálezu z Maľty: Tento zachovalý, ale samozřejmě neživý človíček z lokality Maľta měl vysoký podíl auDNA, kterou mají američtí Indiáni od severu až k jihu, od Severní Ameriky po Jižní Ameriku. Takže se nabízí možnost, že moje indiánská DNA pochází právě z té doby, než Indiáni překročili Beringovu úžinu. Anebo i potom - protože někteří určitě zůstali, a zejména, někteří se vraceli do Asie zpátky. Výměna genů musela probíhat oběma směry mezi Amerikou a Asií prakticky neustále. Není důvod předpokládat, že by se obě populace úplně izolovaly. Jenže.. za normálních okolností by byly tyto linie vedoucí od Indiánů, ať už prasibiřských nebo amerických z Ameriky naprosto zředěné. Musely by tvořit třeba statisícinu nebo miliontinu mých (a vašich) linií. Vždyť i průměrný mongolský vzorek má jen 4 % indiánských genů. Můj test ale ukazuje překvapivě vysoká 2 %. A tak v době prvních úvah jediné východisko, jak z tohoto zapeklitého problému ven, byl předpoklad, že některé geny byly vyhodnoceny jako důležitější a proto byly upřednostněny. Mohlo to představovat nějakou výhodu, organismus si chtěl tyto geny zachovat a rekombinace jim dávala přednost před jinými geny. Je to spíš nepravděpodobné, ale možné.

Na scénu vstupují Hunové

Alternativní vysvětlení mohlo být, že se do Evropy indiánské geny vrátily v poměrně nedávné době masově. Toto vysvětlení dává smysl, proč ale mám 2 % indiánských genů já, ale nemají je Francouzi, Němci, Britové ani Španělé (v průměru)? Zaznamenaly naše nedávné dějiny nějakou masovou migraci Indiánů? To těžko, může znít první ukvapený závěr. Ten vyvrátí teprve genetické testy na některých prastarých kostrách. Ale: když se podíváme do jiného testu (Y DNA), zjistíme, že asi 1,5 % vzorků v Česku ukazuje přítomnost indiánské Y DNA haploskupiny Q. Takže: každý z nás musí mít v sobě zhruba 1,5 % předků Indiánů už i z pohledu Y DNA (mužský pohlavní chromozom Y). Dohromady to sedí: já mám 2 % indiánské autosomální DNA, česká populace má 1,5 % (plus minus něco) indiánské Y DNA. Z toho už docela jasně vyplývá, že nejsem osamocený dvouprocentní Indián, že jím musíte být i vy.

Klíč k řešení poskytují Hunové. Nikdo neví, jakým jazykem mluvili, zachovalo se jen málo slov a jmen (např. Attila, jeho bratr Bleda, jejich otec Mundžuk a jeho bratři Rugila, Octar). Zachovaly se ale kostry bojovníků, lebky a občas i DNA. Y DNA Hunů dává velmi často skupinu Q, tedy tu převážně indiánskou.

Závěr tedy s největší pravděpodobností zní: Indiánské geny přinesli do střední a východní Evropy Hunové, kteří měli např. v otcovské linii často právě "indiánskou haploskupinu" Q v podobě Q1b a Q1a2. Indiáni přímo v Americe mívají nejčastěji sesterskou podskupinu Q1a3a. Tedy Hunové a Indiáni z Ameriky jsou větvemi téže linie Q1, jsou to příbuzná etnika. Hunové jsou velmi blízcí příbuzní Indiánů. Mohli přejít Beringovu úžinu zpět z Ameriky, mohli se ale oddělit od Indiánů i před jejich přechodem na druhou stranu. Myšleno: většinově, protože mezi nimi a Indiány musel probíhat tok genů přes Beringovu úžinu do určité míry pořád až do doby, kdy se rozhodli odejít na západ.

Hunové zde byli dlouho a měli značný vliv právě v prvních pětistovce let našeho letopočtu, spíše v druhé části první pětisetletky. A právě takto se mohly indiánské geny dostat a nejspíš i dostaly do střední Evropy, a právě proto vliv indiánských genů slábne na západ od našich hranic s Německem. Všechno do sebe zapadá, a vy, stejně jako já, máte mezi předky mnoho, velmi mnoho Hunů a ještě dále do minulosti i mnoho předků společných s dnešními Indiány obou Amerik.

KAREL MACHALA, 14/12/2016

Další informace a souvislosti k tématu dávných etnik v nás najdete v mé nové knize Kdo jsme a odkud přicházíme? Netušené souvislosti hledání předků.

Více najdete i zde na webu v mém hlavním textu ke genealogii.

Doporučuji k tématu (anglicky): Genetické testy koster z invazí Hunů, Avarů a Maďarů jsou velmi zajímavě popsány v tomto výzkumu. V podstatě potvrzují, že Hunové přišli z východoasijského národa zvaného Číňany Xiongnu a nabrali po cestě i jiné skupiny (haploskupina Q příbuzná těm indiánským se vyskytuje). Zajímavější je původ vládnoucí vrstvy Avarů, která překvapivě často má skupinu N1a1 (N1c1) a to v podvětvi, která se dnes nejčastěji vyskytuje u Čukčů, Burjatů, částečně u Tuvinců, Mongolů. Avaři tedy původně byli "Ugrofinové" a zřejmě po cestě do Evropy ještě před příchodem sem byli poturkičtěni (jazykově). Poslední příchozí Maďaři (Pramaďaři) mají zřejmě původ společný s Baškiry (ti byli později poturkičtěni jazykově), zatímco Pramaďaři patřili jazykově do ugrofinské skupiny.

Články tohoto genealogického blogu:

Američtí Indiáni v nás přišli pravděpodobně s Huny

Kuriozity, na jaké můžete narazit při hledání předků

Jak začít s hledáním předků v matrikách a genech

PÁR SLOV O MNĚ a mé rodině *** A FEW WORDS ABOUT ME & my family *** Domovská stránka / Homepage

Genealogický vývod Karel Machala III Family Tree.

Odkazy k tématům genealogie a historie * Moje knihy * Jazykové okénko * Slovníky * RegeneVOX * Zápisky z cest * Zprávy a média * Rozcestník textů * O mně * Kontakt

Genealogie, předkové, geny, generace, tisíce a miliony linií, vývod předků, strom předků, rozrod slavných osobností, hledání kořenů, Slované, Germáni, Keltové, Praevropané, Češi, Moravané, Slováci, Němci, Valaši, Poláci, Finové, Maďaři, Baskové, Hunové, Indiáni, Římané, Řekové, Etruskové, pravlast, Afrika, Asie, Evropa, králové, bohové, filosofové, otroci, pastýři, jazyky, praslova, spletité cesty migrace, historie, genetická genealogie, haploskupiny, Y DNA, mitochondriální DNA, matriky, poddaní, svobodní, šlechta, obce, města, země, kmeny, národy, etnika, jazyky, prajazyky, zdraví, nemoci, věk dožití ...