Příhoda s EAV
aneb
Jak jsem získal jistotu, že elektroakupunkturní diagnostika není výmysl
Někdy v roce 1997 mě začaly zajímat věci okolo zdraví, výživy, medicíny i fungujících alternativních terapií všeho druhu. Co bylo podnětem, možná jednou popíšu v některém článku nebo knize, protože to rozhodně není nezajímavé, i když trochu osobní a zároveň možná i hororově-zábavné. Zájem o toto fascinující téma byl však tímto u mne spuštěn. Začalo tak dlouholeté studium další oblasti poznání, které trvá už přes 15 let. Elektroakupunkturní přístroje v tom nehrály nijak důležitou roli, ale přesto chci zmínit hlavně jednu příhodu, která mi dala jistotu, že (minimálně některé) docela dobře nebo s nemalou vypovídací schopností fungují.
Reinhold Voll a jeho přístroje
Někdy na přelomu let 1997 a 1998 jsem narazil na elektroakupunkturu podle dr. Volla čili zkráceně EAV. Reinhold Voll (1909-1989) byl německý lékař, který studoval potenciál čínských akupunkturních drah pro diagnostiku stavu orgánů v těle a měl známého či přítele elektrotechnika (Fritz Werner), který zase rozuměl věcem jako elektrický odpor a jeho měření. Z jejich spolupráce pak vznikl přístroj, kterému se někdy říká EAV, někdy ale i jinak. Existují desítky různých variant a těchto přístrojů jsou v používání odhadem miliony kusů. A já jsem měl jeden z nich (vlastně stále mám, ale chtělo by to šikovného elektrotechnika, aby zase fungoval).
Vzhledem k tomu, že akupunkturní dráhy ani body podle skeptiků vůbec neexistují, je tato metoda mimo konvenční medicínu, nehradí ji např. u nás zdravotní pojišťovny apod. V Německu je situace trochu lepší, alternativní metody tam mají silnější tradici, podporu i u hodně vzdělaných lidí a širšího okruhu lékařů a dokonce i pojišťovny některé alternativní terapie hradí.
Vzhledem k mnohatisícileté tradici akupunktury v Číně a k tomu, že i v Evropě jsou mj. lékaři a profesoři, kteří se metodě věnují, jsou skeptické hlasy vůči této metodě roztříštěny na víc podskupin, protože ani skeptici nemohou říci, že akupunktura a EAV jsou metody nějakých nevzdělanců.
Někteří skeptici tvrdí, že neexistují dráhy ani body a že celá akupunktura je jen placebo. Zajímavé přitom je, že o konvenčních terapiích bez silného vědeckého krytí (kterých je i tam naprostá většina) nic takového tito lidé netvrdí - tam prostě věří. Kdo neví, že většina terapií konvenční medicíny má podobně malé krytí vědeckými studiemi jako mnohé alternativní metody, najde to doložené v mé knize Géniové na prahu nové medicíny. Stejně tak tam jsou popsány zajímavé metody dosud nepřijaté (nebo nedostatečně přijaté) konvenční medicínou, které mají vědecké krytí vyšší. Ale zpět k akupunkturním bodům.
Jiní trochu osvícenější poloskeptici říkají, že akupunktura sice asi nějak funguje, ale jen na těch bodech a dráhy jsou výmysl. Na pitevně se nikdy žádnou akupunkturní dráhu nepodařilo najít, tak jak může existovat? (Pitváním rádia bychom možná zjistili, že radiové vlny taky neexistují a pitváním mobilu, že uvnitř nejsou hlasivky).
Další podskupina tvrdí, že akupunktura funguje nejspíš díky tomu, že se dráždí nervová zakončení na pokožce a to spustí určité biochemické pochody včetně např. zvýšení hladiny endorfinů (což je mj. prokázaná reakce na bolest po vpichu) a že tedy akupunktura funguje nejspíš přes endorfiny. A že je pak jedno, který bod či které místo na kůži mimo veškeré akupunkturní body napíchneme, protože výsledek je prý vždy stejný. Stejné výsledky ani vlastnosti však různé body (natožpak okolní pokožka) rozhodně nemají, jak uvidíte i na mé příhodě s EAV, kde jsem vystupoval jako "měřič".
Ti nejosvícenější pak říkají, že akupunktura funguje, ale nevíme proč. Což je z vědeckého pohledu v podstatě pravda.
Elektrický odpor na kůži
Dr. Voll si všiml, že akupunkturní body, které fungují na určité problémy dle tradiční čínské medicíny a které se tradičně spojují s určitými orgány ať už pomyslnými nebo skutečnými drahami, mají jiný elektrický odpor než okolní pokožka mimo tyto body a mimo akupunkturní dráhy. Skeptici se tedy mýlí - akupunkturní body opravdu existují a lze je měřit, protože mají odlišné vlastnosti z hlediska elektrického odporu na pokožce. Měření bodu a okolní pokožky vždy ukáže jiný výsledek, což jsem si mohl sám ověřit asi tak tisíckrát.
Co staří čínští lékaři tradiční medicíny dokázali zjistit bez přístrojů, to dr. Voll dokázal jako první změřit. A byl na světě první přístroj EAV - elektroakupunkturní přístroj dle dr. Volla - někdy v roce 1958. Což je v této chvíli už 55 let! Za 55 let se myslím bezpečně ukáže, pokud je něco naprostý výmysl a šarlatánství, nebo že něco prostě nefunguje. Místo toho jsou na světě miliony EAV přístrojů různého typu, které z něho vycházejí, stovky firem, které něco podobného vyrábějí a kdo by je označil šmahem za podvodníky, kteří podvod opisují jeden od druhého, zkoušejí a různě vylepšují, asi by musel být hodně, ale opravdu hodně neobjektivní. Rovněž by musel asi označit ty tisíce lékařů, kteří si tento přístroj koupí, za nevzdělance nebo podvodníky, což v takovém množství snad ani není možné.
Dr. Voll byl prvním lékařem, který dokázal spojit s měřením elektrického odporu na kůži ty starodávné a tisíce let známé body čínské akupunktury, většinou s kouzelnými poetickými názvy. Posuďte sami: Brána bohů (Šen-men), Vnitřní průsmyk (Nei-kuan) nebo Třetí míle nohy (Cu-san-li). A přidal některé body a dráhy vlastní, jak to vyplynulo z jeho výzkumu.
Přístroj EAV má sondu, klient či pacient drží v jedné ruce elektrodu a na druhé ruce nebo na noze se měří odpor jednotlivých bodů. Většina nejčastěji měřených bodů je na prstech rukou a nohou a každá strana prstu se přiřazuje jiné dráze.
Zatímco okolní pokožka má vysoký odpor, akupunkturní body ho mají nižší. Což jako by naznačovalo, že do bodů proudí nějaká elektřina (lidské tělo má v sobě i elektrickou energii). Přístroj funguje tak, že posílá slabou elektřinu do měřeného bodu, obvyklý odpor v bodu se na přístroji přepočítá na hodnotu kolem 50 dílků na stupnici od 0 do 100. Pokud je odpor vyšší, naměří se nižší hodnota (např. 30, 20 a níže) a to dle dr. Volla naznačuje, že na přidruženém orgánu může být degenerace, oslabený orgán zřejmě vysílá méně energie po své dráze do měřeného bodu. Ale: může také jít o chybu měření - protože příčinou může být příliš suchá a špatně vodivá pokožka a další překážky, takže měřit nemusí být vždy úplně snadné, jak ví každý, kdo někdy tyto body měřil. Určitou roli hraje i přítlak a např. nesprávný sklon, takže tady je pro skeptiky místo, od kterého se odpichují a metodu shazují jako kompletně nesmyslnou, protože prý lékař či jiný měříč dostane výsledek podle toho, jak moc zatlačí. Není tomu tak, skeptici hovoří opravdu o něčem, co neznají. Ale protože suchost pokožky může hrát roli, není třeba hned nahlásit měřené osobě (např. i sobě), že má cirhózu nebo rakovinu, pokud měříme třeba jaterní body a ukazuje se třeba hodnota 10. (Další možnost je, že jsme se do bodu netrefili). Opačná možnost vysokých změřených hodnot je daleko jednoznačnější - tedy pokud na bodu naměříme naopak nižší odpor a tedy vyšší hodnoty než 60, 70 a podobně, je tam zánět, zvýšená aktivita orgánu se projevuje v elektrické aktivitě ovlivňující odpor na příslušném bodu na pokožce.
Pokus s malým EAV
V roce 1998 jsem si jeden malý EAV přístroj v Německu koupil. Nebyl dokonalý a nedosahoval kvalit citlivějších a dražších přístrojů EAV. Ale fungoval alespoň tak, abych se na něm mohl něco naučit, aby dobře změřil velké odchylky a s určitou jistotou něco dokázal napovědět (třeba kudy se má měřená osoba vydat, aby získala diagnózu rychleji).
Když jsem poprvé přinesl svůj EAV přístroj do redakce, kde jsem tehdy pracoval, kolega projevil zájem nechat se otestovat: "Zrovna jsem přišel od doktora a vím, co mi je," říkal. "Tobě to ale neřeknu a jsem zvědavý, jestli ten EAV přístroj dokáže zjistit, co mi je, nebo jestli je to šarlatánství. Teď se to ukáže." To byla výzva, která připadala velmi zajímavá i mně. I pro mne to bude dobrý test, nakolik je tento přístroj dobrý a nakolik je vůbec tato metoda funkční.
Proměřil jsem mu všechny hlavní body na deseti prstech obou rukou a deseti prstech obou nohou. Všechny body ukazovaly docela běžné normální hodnoty od 45 do 60, jenom jeden bod, na malíčku nohy, ukazoval velmi vysokou hodnotu 90. Tak vysokou hodnotu jsem nikdy předtím ani potom nenaměřil. Tedy podle doktora Volla a jeho následovníků dost silný zánět. Malíček nohy je dráha močového měchýře nejen podle dr. Volla, ale i podle tradiční čínské medicíny. Tisíce let to tak bylo, i když nic elektricky měřit nešlo. A tak jsem hned kolegovi vítězoslavně ohlásil: "Vypadá to na dost velký zánět močových cest." Kolega překvapeně přikývl: "Je to tak. Dostal jsem na to antibiotika."
Později jsem měřil mnoho dalších lidí (nevýdělečně, jen tak v rodině a mezi přáteli) a jednou mi přístroj sdělil něco nepříjemného, co jsem ale tak trochu zaplašil a vykázal do říše domněnek už i proto, že jsem to nechtěl a že moje měřící schopnosti nebyly zrovna na úrovni experta EAV, ale spíše na úrovni zvědavce, který zná základy a držel přístroj v ruce jen asi tak podvousté či potřísté. Neměřil jsem nijak často, i když jsem přístroj měl už roky. Asi jako když máte doma užitečnou příručku a občas do ní nakouknete. U jedné blízké a vždy vitální ženy z rodiny mi ukazoval nízké hodnoty, což mohlo být a) degenerativní choroba jako je např. rakovina nebo b) např. špatná vodivost kvůli suché pokožce. Vybral jsem si vysvětlení za b), chtěl jsem si ho vybrat, přestože měření toto ukazovalo opakovaně, a po roce nebo víc se ukázalo, že správně bylo bohužel za a).
Pokud jde o jistotu, že EAV není přístroj "pro kočku", bylo však pro mne přelomové hlavně to měření, které jsem popsal jako první - zánět močových cest měřený (pro skeptiky nepochopitelně, pro lékaře TCM pochopitelně) na malíčku nohy. To mne naprosto přesvědčilo, protože kdo něco takového vidí na vlastní oči a mluví i nadále o náhodě, asi trochu ohýbá skutečnost podle teorií ve své hlavě. A k tomu jsem na rozdíl od mnoha odpůrců přístrojů dr. Volla neměl žádný důvod.
Skeptici vědí a co jsem viděl, neexistuje
Po tomto přelomovém měření jsem hledal na internetu skeptické profesory medicíny a zkoušel s jedním z nich debatovat o EAV a o tomto svém pokusu, který nebyl nijak naplánovaný a kde náhoda by byla dost nepravděpodobná. Nepřesvědčil jsem ho, protože šlo o mimořádně těžký případ člověka, který prostě ví o alternativních metodách své tak nějak teoreticky a nepotřebuje k tomu ani nic zkoumat. Ví dopředu, co funguje a nefunguje, i když to nikdy neviděl. Pravděpodobně v té době neviděl přístroj ani z dálky a nepřečetl si ani jednu publikaci lékařů tradiční medicíny nebo dr. Volla, ale dokázal říct svůj "kvalifikovaný" názor, vždyť měl přece hodně titulů před i za jménem a navíc měl skepticismus vůči alternativám tak nějak v popisu práce. Hodně lidí těmto "odborníkům na nesmyslnost alternativní medicíny" věří, protože jsou ověnčeni tituly a umějí se vědecky tvářit. Hodně lidí ale cítí, že nemají pravdu a že neznají to, o čem mluví. A jak už jsem napsal výše: naprosto je nezajímají vědecky nepodložené metody běžně používané v konvenční medicíně, protože tady kritický rozum vůbec nenasazují. Že by to nemusela být náhoda? Někteří skeptici mohou být i placeni za to, že jsou selektivně skeptičtí vůči nekonvenčním metodám. A o některých nejznámějších světových skepticích jako je Stephen Barrett ze stránky Quackwatch ("Sledování šarlatánů") je známo, že lžou a prohrávají soudy, kde se snaží svoje defamace alternativ a potlačování svobody volby terapií prosazovat.
KAREL MACHALA, 20.-28. 12. 2013
Dodatek 8. 1. 2014: Aby moje informace k EAV nevypadaly jen růžově, je možná - rovněž na základě osobní zkušenosti (konkrétně s měřením na L.I.F.E. System Quantum II) - na místě dodat, že v rukou nepříliš dobrého měřiče, terapeuta či lékaře může i EAV (podobně jako mnoho oficiálně uznaných diagnostických nástrojů) vést i k nepřiměřeným nebo naprosto chybným závěrům. Zkrátka: chce to mistra i v této oblasti, a i když problémy typu silný zánět močových cest může dobře změřit v podstatě každý, většinu zdravotních problémů ani zdaleka každý dobře změřit a hlavně interpretovat nedokáže.
Dodatek 10. 6. 2016: Zajímavý článek na Epochtimes "Tajemství meridiánů" - německá verze Das Geheimnis der Meridiane na epochtimes.de, anglická verze z tištěné verze EpochTimes: The Mystery of Meridians (pdf z tištěné verze). Zmiňuje se o vědeckých pokusech v akademii věd s meridiány, které podle těchto pokusů emitují mj. světlo.
Další zajímavé odkazy k tématu:
Čínské názvy akupunkturních bodů.
Moje knihy * RegeneVOX * Odkazy - zdraví, výživa, alt. terapie * Všechny odkazy * Starší články * Překladatelské služby * Jazykové okénko * Zápisky z cest * O mně * Kontakt