Zabije genetika rasismus?
Vyšlo v MF Dnes: strana 8 Názory, 12.02.2001 - KAREL MACHALA (+ přidána aktuální poznámka na konci článku k tématu o 15 let později)
Některé průzkumy označují až třetinovou část našich spoluobčanů za nositele rasistických pocitů a myšlenek. Průzkumy i jejich interpretace však bývají ošidné a není jisté, kolik z těchto názorů je jen vyjádřením momentálních existenčních úzkostí. Přestože se lišíme i tím, že někteří mají větší nos, jiní zase silnější kosti a další více chlupů, tyto odlišnosti tolik nefascinují davy jako pojmy národ či rasa.
Dokonce i dnes v Česku existují skupinky lidí, kteří jsou schopni zabít jen kvůli odlišné kůži. Hesla jako Čechy Čechům stále přežívají v hlavách mnoha lidí, a když už si mírný nacionalista nepřeje rovnou zabít či vyhostit, pak alespoň neudělat u nás ředitelem.
Jenže, kdo jsou to Češi? Pojem rasa i národ se zatřese v základech, když si přečteme třeba výzkumy molekulárních genetiků o historii lidstva. Studie mitochondriální DNA, předávané pouze po mateřské linii, i chromozomu Y, předávaného zase pouze po otcovské linii, říkají zhruba totéž: Veškeré lidstvo pochází ze stejné populace, která žila někdy před 100 000 lety v Africe. Zbělení kůže Evropanů způsobila nejspíše pouze adaptační změna, odpověď těla na potřebu efektivněji přijímat v Evropě vzácnější sluneční záření kvůli tvorbě vitaminu D. I prapředkové praotce Čecha tedy žili v Africe.
Jak se s těmito informacemi popasuje skinhead? On i jeho černošská oběť mají nejednoho společného předka. Oběť i násilník nosí v sobě přes 99,9 procenta stejných genů. Mimochodem, podle vědců i člověk a šimpanz mají 98 procent a člověk a myš 60 procent genetické výbavy úplně totožné. Člověk a rostlina pak asi třetinu.
Nacionalista je jiný než skinhead, objeví častěji jiné rozdíly než barvu kůže, třeba národní povahy, rozlišení MY a ONI, rozdíly na ose Čech - Rakušan, Čech - Němec, Čech - Vietnamec apod. Opět vychází z představy praotců a jejich oddělených potomků, tedy národů, které se nemíchají. Nacionalista se cítí být čistokrevným příslušníkem národa, vždyť jeho rodiče i prarodiče možná byli Češi. Z tohoto omylu o národní čistotě by každého z nás vyvedlo už jen hledání vlastních předků v matrikách. Každý z nás má kromě dvou rodičů a čtyř prarodičů také osm praprarodičů atd., až se dostaneme v době kolem roku 1600, kdy končí zápisy a možnosti hledání, ke zhruba deseti tisícům lidí. Pravděpodobnost, že všichni byli Češi, je téměř nulová. Přitom tohle zkoumání nepřesáhne 400 let do minulosti a o každou generaci zpět se může zdvojnásobit. U každého z nás se tam najde kromě Čechů také spousta Němců, Rakušanů, Židů, Slováků, Francouzů, a půjdeme-li dál do minulosti, tak i Neevropanů.
Skinhead nebo nacionalista může nenávidět v důsledku práce stejného genu, podle nějž nenávidí jeho černošský dávný příbuzný Tutsi sousední kmen Hutu, či naopak. Použit byl gen, který jim oběma předal společný africký praotec nebo pramatka.
Koncepci odlišných národů nejlépe nabourává právě genetika. Studie mitochondriální DNA, kterou máme v jádru každé buňky, ukazují, že v Evropě existuje zhruba sedm skupin mtDNA, a co je fascinující, tak jejich rozdělení nejde po hranicích národů, ale uvnitř nich. V národech Evropy jsou (až na výjimky) zastoupeny všechny skupiny a nejpočetnější z nich je haplotyp H, který je skoro v každém evropském národu zastoupen zhruba 40 procenty. Čech typu H je pak po mateřské linii příbuznější s Francouzem či Dánem nebo třeba Berberem se stejným typem H než s Čechem s typem J.
Podle renomovaných historiků jen menšina našich předků byla příslušníky příchozích kmenů Čechů a Moravanů, a většina naopak příslušníky těch kmenů, které tu byly předtím, tedy Germánů, Keltů, nebo ještě starších populací. Průměrný Čech a Rakušan či Němec jsou si příbuznější než Čech a Rus, což potvrzují genové analýzy. Jak to vstřebají nacionalisté nebo trochu myslící skinhead? Možná to povede k tomu, že rasismu a nacionalismu už v tomto století podstatně ubude.
--
Poznámka k článku, 6/2016:
Dnes bych asi dodal, že rasismus i nacionalismus jsou ze své podstaty nesmyslné, ale to neznamená, že nemáme právo zachovat si svoji kulturu a způsob života nebo že máme povinnost rozdělit se nedobrovolně pod tlakem tzv. elit o své domovy a přes daňové mechanismy i o majetky se stamiliony lidí odjinud jen proto, že jsou našimi vzdálenými bratranci a mají větší smůlu na místo narození. Pokud to navíc děláme i přesto, že takovýto prabratranec nemá v úmyslu se integrovat do evropské společnosti a ctít její zvyklosti, není to ani trochu pochopitelné. Když jsem před 15 lety článek napsal, nikdy by mne nenapadlo, co se může dít v letech 2015-2016 a jak mohou evropští politici na migrační vlnu reagovat zrušením vnějších hranic. Tomuto tématu se věnuje jedna kapitola v mé knize na téma složení předků (zejména, ale nejen) Středoevropanů pod názvem "Kdo jsme a odkud přicházíme. Netušené souvislosti hledání předků."