Operace psychiky zbraní
aneb Jak si mladý Američan vystřelil z hlavy obsesívně kompulzivní poruchu a fobii z bakterií a co z toho plyne
Ještě toho hodně nevíme. Zejména o mozku, myšlení, psyché (ψυχή) - o tom, jak fungují, kde se berou různé odchylky a problémy, co všechno na ně působí a jakými cestami. Psychiku se konvenční medicína snaží léčit převážně dvěma způsoby: psychoterapií a psychofarmaky, čili povídáním a chemií ovlivňující neuropřenašeče. V následujícím textu se pokusím doložit, že tím cílí jen na menšinu potenciálních příčin. A že tedy ve většině případů nejde o příčinnou léčbu. Jedině ta snese označení vědecká. Protože to, co platí, jsou trvalé výsledky a ty se dostavují po odstranění příčin.
Obsese vystřelena z hlavy
Bezprostředním podnětem k úvahám na toto téma a k napsání tohoto článku byla jedna docela neuvěřitelně znějící zpráva z konce roku 2013 z New York Times. Událost je však původně z roku 1988. Předem uvádím, že nejde o bulvár ani novinářskou senzaci, případ byl popsán nejprve v lékařském časopisu a poté v New York Times.
Ve zkratce: Jeden americký mladík jménem George trpěl tzv. obsesívně kompulzívní poruchou kombinovanou s fobií z bakterií. Spočívala v tom, že něco uvnitř ho nutilo opakovat stále dokola určité činnosti, zejména umývání rukou. Stokrát, tisíckrát denně. Klasická psychiatrie ho nevyléčila ani jeho potíže nezmírnila - nic z obou hlavních terapií jejího arzenálu nezabíralo.
Jednou tento zoufalý mladý muž ve vzteku řekl matce, že takový život nemá cenu a že se raději zastřelí. Matka to brala na lehkou váhu a odpověděla mu zjevně nic nechápajíc: "No tak se zastřel." Asi netušila, že to myslí vážně.
Mladík šel do sklepa, vytáhl tam připravenou zbraň, vložil si ji do úst a vystřelil. Nezabil se, odnesla to jen malá část mozku. V nemocnici ho zachránili, mladík se vrátil do života a s překvapením všichni zjistili, že obsesívně kompulzívní porucha je pryč, fobie z bakterií jsou pryč. Navždy. K tisícinásobnému umývání rukou už ho nic nenutilo. Až teď mohl začít vést normální život, vrátil se na vysokou školu a tam se mu začalo dařit naprůměrně dobře.
Nejen tento případ naznačuje, že v teoriích konvenční medicíny a konvenční psychiatrie je nejspíš mnohé jinak, než jak to je ve skutečnosti.
Hledání příčin psychických problémů
Kdybychom se ptali různých konvenčních i nekonvenčních terapeutů na to, kde vidí příčiny psychických problémů, dostali bychom od nich velmi různé odpovědi. Zkusme je tedy nejprve probrat jednu po druhé a zamyslet se nad nimi. Vycházejme z toho, že jen léčba postihující příčiny je skutečnou léčbou a že jen odstranění přičiny zpravidla vede k trvalému vyléčení. Vše ostatní není léčení v původním slova smyslu, ale jen snaha o úlevu.
Jak za chvíli uvidíme, skupin možných příčin je téměř jistě velmi mnoho a je pravděpodobné, že se často kombinují. Všechno na světě má mnoho příčin podobně, jako každý z nás má miliony přímých předků. Pokusme se tedy o co možná nejkomplexnější výčet na základě různých existujících terapií konvenční i nekonvenční medicíny, které mohou mít nějaké racionální jádro. Všechny jsou určitým druhem stresu - stresory - ať jsou to psychologické, chemické, parazitární nebo mikrobiální zátěže. Bez ohledu na to, co z toho je na začátku, vyvolávají (jakékoliv) stresory hormonální reakci připravující nás na "boj nebo útěk".
1. Naučené reakce typu nahrávka
Podle asi nejrozšířenějšího konvenčního názoru jsou tzv. psychické poruchy způsobeny za a) něčím, co si lidé uloží do hlavy, naučí se nějakému špatnému vzorci chování nebo reakci na určitý podnět a pak podle toho fungují, často podvědomě. Nevědí, co činí a někdo zvenčí jim to má objasnit. Skoro jako kdyby se jim spustila vždy stejná škodlivá nahrávka, když nastane podobná situace. Následují někdy roky a desetiletí psychoterapií, které se snaží toto údajně naučené chování odnaučit a takzvaně vložit do hlavy místo pokažené nahrávky nahrávku normálního chování. Úspěšnost tohoto počínání není dle studií zrovna vysoká (viz dále).
2. Posunutá chemie v mozku
Anebo jsou dle konvenčních teorií způsobeny problémy psyché za b) posunutou chemií v mozku: neurohormony (neurotransmitery, neuropřenašeče) nejsou v rovnováze. Tuto možnost nemá smysl příliš rozebírat, protože posunutá chemie nemůže být kořenovou příčinou, jen důsledkem nějaké jiné příčiny - maximálně tak "mezipříčinou". Pokud manipulujeme s důsledky a neodstraníme to, co k nim vedlo, neřešíme skutečnou příčinu. I to občas zabere trvale, nazývat to vědeckým postupem může ale jenom hodně nekritický příznivec konvenčních metod. Zvláště při porovnání pozitivních dopadů a jejich trvalosti po vysazení intervence a negativních vedlejších účinků. Dá se k tomu dodat jediné: je dobře, že existuji možnosti úlevy, ale příčinná léčba je o něčem jiném.
Dále už se dostáváme do alternativních vod, z nichž minimálně některé jsou zřejmě blíže realitě i vědě než obě převládající konvenční metody.
3. Traumata z tzv. minulých životů
Neortodoxní hypnoterapeuti zastávají názor, že může být něco nahráno na nefyzické úrovni - duši, jak by naznačoval název "duševní poruchy" - ostatně i jim se občas podaří někoho vyléčit tím, že ho v hypnóze nechají projít si nějaké trauma třeba z prenatálního období nebo z tzv. minulých životů. V tomto případě se zase nabízí více možných vysvětlení od skutečných minulých životů přes napojení na nějaké společné informační pole (nadvědomí, nevědomí, apod.) až po genový přenos z předků v buněčné paměti. Ani třetí uvedená možnost není vyloučena a to ani v případě prožitku minulého života třeba ze starověkého Egypta, vikingské lodi nebo mongolského tažení - protože přímé předky máme všichni skoro jistě i mezi Vikingy, Mongoly i starými Egypťany včetně faraonů a toto není žádná fantazie, ale minimálně matematicky vysoká pravděpodobnost hraničící s jistotou. Blíže o tom v mé nedávno vyšlé knize Kdo jsme a odkud přicházíme? Netušené souvislosti hledání předků. Ať už je to jakkoliv, nezřídka tato terapie funguje.
4. Blokády toku energie
Další názor podložený praxí mohou přidat terapeuti EFT (Emotional Freedom Technique, další obdoby: TFT, MTT), kteří dosáhli u řady lidí vymizení problému opakovaným poklepem konkrétní sekvence akupresurních bodů při soustředění se klienta na jeho problém. Podle jejich teorie jde o blokace v toku energie meridiány, vzniklé opět v době nějakého traumatického prožitku nebo nepříjemné situace, které se tímto poklepem při koncentraci klienta na problém uvolní a problém téměř zázračně mizí. I zde došlo k vymizení problému v příliš mnoha případech na to, aby šlo jen o placebo efekt.
5. Paraziti intoxikující
Těmito třemi "psychologizujícími" (a jedním neurohormonálním) názory se možnosti zdaleka nevyčerpávají. Detoxikačním terapeutům se občas podaří vyléčit někoho (nejen) z tzv. psychických a nervových poruch tím, že mu nejdřív změří (přístrojem na bázi EAV) a potom konkrétními léky nebo přípravky zlikvidují konkrétní parazity. Jsou zde případy lidí vyléčených nejen z psychických symptomů, ale i třeba z roztroušených skleróz. Dává to smysl: Parazit vylučuje toxiny (podobně jako my, jenže on je vylučuje do nás). Mnohé z nich jsou neurotoxiny, jsou jedovaté pro nervy a mozek. A odtud už je blízko k ovlivnění nervů tak, že výsledkem je divné chování, které si neumí vysvětlit ani jeho původce. Nebo třeba nejen chování, ale i autoimunitní reakce - ne proti vlastním tkáním (jak si to představuje konvenční medicína), ale proti něčemu, co konvenční medicína v dotčených tkáních nevidí nebo nezkoumá a laboratorně neumí potvrdit (nebo se prostě jen nesnaží hledat - konkrétní paraziti mají konkrétní metabolity, které by laboratorně najít v řadě případů šlo, kdyby se hledalo). Detoxikační terapeuti změří autoimunitní procesy často tam, kde zjistí i konkrétní parazity a po nasazení antiparazitik pak podle nich mizí zpravidla obojí.
6. Paraziti manipulující
Další možností u parazitů nemusí být jen jejich zplodiny, ale i záměr. Čeští vědci Flégr a Havlíček už někdy na přelomu tisíciletí popsali, jak dicrocelium manipuluje neurohormony a chováním mravence a toxoplasma zase chováním savců (i člověka) tak, že se toto chování mění ve prospěch cílů parazita. U mravence je cílem parazita, aby byl mravenec sežrán ovcí a dicrocelium se pak mohlo množit v jejím střevním traktu. U savce je cílem toxoplasmy, aby byl sežrán kočkovitou šelmou, v jejíchž střevech se toxoplasma rovněž množí a pokračuje ve svém cyklu. Před mnoha lety jsem o tomto výzkumu četl v časopisu Vesmír a je fascinující a konvenční medicínou více než 10 let v podstatě ignorovaný (zmínil jsem se o něm blíže ve své knize Kvašená zelenina pro zdraví a vitalitu).
7. Chybějící živiny
Nedostatek živin je další prokázanou příčinou řady psychických (i jiných) symptomů. Třeba nedostatek tuků omega-3, hořčíku nebo vitamínů skupiny B může vyvolávat (či zvyšovat úroveň) úzkosti, deprese a podobně, protože tyto a mnohé další živiny jsou důležité pro správnou funkci buněčných membrán (zejména omega-3), okysličení tkání i mozku (zejména omega-3 tuky), tvorbu energie i nervy (vitamíny sk. B, hořčík i omega-3), acidobazickou rovnováhu (hořčík, vápník, draslík, sodík aj.) a podobně. To jsou jen příklady a obrázek je daleko složitější. Nedostatek živin může vzniknout mnoha způsoby - od prostého nedodávání ve stravě přes nevstřebávání (z různých důvodů) až po - a tady jsme zase u parazitů - ujídání nezvanými hosty.
8. Paraziti ujídající
Rybí tasemnice způsobí nedostatek vitamínu B12 (kobalamin), i když je jeho přívod stravou dostatečný. Totéž může způsobit nevstřebávání kvůli zánětu žaludku v místech, kde se pak netvoří tzv. intrinsic factor, důležitý pro vstřebávání kobalaminu. A možností je samozřejmě daleko víc. Nedostatek vitamínu B12 zcela jistě vyvolá psychické symptomy ještě předtím, než vyvolá anémii. Obráncům konvenční medicíny je třeba až do změny omezeného paradigmatu jejich způsobů léčby pokládat mimo jiné tuto otázku: Pomůže snad člověku s rybí tasemnicí psychoterapie nebo psychofarmaka vyléčit se z nedostatku vitamínu B12? (Některá možná ano - viz dále, ale jde spíš o náhodu než o cílené nasazení toho, co parazita zlikviduje).
Tady někde začal zájem dr. Linuse Paulinga o výživu, protože jeho matka trpěla anémií z nedostatku vitamínu B12 (první projevy byly v psychice) a zemřela na ni. Linus Pauling, dvojnásobný nositel Nobelovy ceny a slavný biochemik, o kterém je jedna kapitola mé knihy Géniové na prahu nové medicíny, se proto podivoval nad omezeními konvenční psychiatrie na dvě v mnoha případech nefunkční terapie a se stejným podivením nad nevstřebáváním dostupné vědy medicínou dodával, že "ještě dnes dokonce existují terapeuti, kteří léčí ego".
9. Úrazy měnící psychiku
Chování se změnilo i některým lidem, kteří zažili úraz hlavy na určitém místě. I to dává smysl - pokazila se část mozku, která má vliv na určité chování a toto se tak vychýlilo z normy nebo z dosavadního způsobu fungování. Jsou zaznamenány případy, kdy vzorný milující otec se po úrazu hlavy stal člověkem, kterému byla rodina najednou lhostejná. Je zřejmé, že tady je příčina změněné psychiky zcela určitě v poškození mozku a nejspíš se z ní takový pacient nevypovídá.
10. Záněty v důsledku toxinů a ložisek mikroorganismů
A ani tady nejsme u konce s možnými příčinami. Například někteří výzkumníci v depresích, úzkostech a dalších psychicky se projevujících nemocech vidí chronický subklinický zánět někde v mozku, vyvolaný něčím, co do mozku nepatří - od ložisek těžkých kovů až po ložiska bakterií (např. streptokok), virů či jiných mikroorganismů.
11. Chemie a hematoencefalická bariéra
Negativní vliv na mozek a psychiku mohou mít i chemikálie, kterým se podaří překročit hematoencefalickou bariéru do mozku. Ta v ideálním případě filtruje to, co se může dostat z běžného krevního oběhu do mozku, ale jednak nemusí být dokonalá, a na druhé straně může být sama narušená - nebo pod vlivem stresu dočasně "děravější" - a může tak propouštět víc nepříznivě působících látek, než kdysi propouštěla nebo než propouští naprosto zdravým lidem. Další možnost je přímý vliv novodobých chemikálií, které před 100 lety ještě neexistovaly, na hormonální rovnováhu (chemikálie napodobující estrogeny a přistávající na jejich receptorech nejspíš působí mj. i na posouvající se věk dospívání do mladších let, změny v chování žen a mužů apod.).
12. Vychýlení acidobazické rovnováhy a metabolické typy
Vliv na mozek a psychiku nemají jen prožitky, paraziti, špatná výživa a bakterie, ale i metabolické typy a tvorba energie. Tak jako benzínový motor asi nepojede dobře na vodku, protože je vytvořen jako benzínový, různí lidé nepojedou dobře na různé typy stravy podle instrukcí pro tvorbu energie ve svých genech. A ta není u všech stejná. Tvorba energie (i v mozku) souvisí s tím, jestli dáváme buňkám ideální palivo právě pro svůj typ. A tvorba energie pak bude mít vliv zase na psychické symptomy.
Dr. George Watson, vycházeje z výzkumů svých předchůdců, dělal pokusy s ovlivňováním pH krve (venózní plasma). Testoval stovky lidí a měřil jim pH s přesností na tisíciny a zjistil, že nejvíc psychických symptomů se objeví, pokud se odchyluje pH od ideálního středu (pH 7,461) oběma směry. Našel mezi testovanými pacienty dva typy, jejichž pH se vychylovalo a naopak vracelo do středu (při návratu do středu klesalo množství symptomů) na úplně opačné stravě a tyto dva typy nazval tzv. pomalými a rychlými spalovači (slow oxidizers, fast oxidizers). Pomalým spalovačům (de facto s metabolismem neolitických zemědělců) mizely psychické i některé jiné symptomy a pH se normalizovalo na větším množství zeleniny, komplexních sacharidů a minimalizaci purinů (tmavá masa, orgánová masa) a potřebovali méně bílkovin, zatímco u rychlých spalovačů tato stejná strava vedla k větším odchylkám pH od středu a zhoršování symptomů. Rychlí spalovači (de facto s metabolismem paleolitických lovců a sběračů) potřebovali pro normalizaci pH do středu a mizení psychických i jiných symptomů stravu s vysokým obsahem purinů (tmavá masa, orgánová masa), hodně bílkovin a jen malé množství sacharidů a spíše zeleniny než cukrů nebo škrobů. Přestože měl dr. Watson výsledky (a s podobnými teoriemi před ním i dr. Kelley, který se sám vyléčil z rakoviny slinivky), v praxi konvenční medicíny se to neprojevilo nijak.
Dva způsoby léčby střílejí často mimo terč
Z tohoto přehledu - zcela jistě neúplného, ale určitě úplnějšího, než jaký bere na vědomí konvenční psychiatrie - je zřejmé, že dnes obvyklé pouhé dva hlavní způsoby léčby psychických chorob či poruch (chemické ovlivnění neuropřenašečů, povídací terapie) nemusí velmi často postihovat příčinu, nebo že ji dokonce nepostihují ve většině případů. Posunutá mozková chemie, i kdyby byla bezprostřední příčinou, má nejspíš nějakou kořenovou příčinu nebo řadu příčin a pokud se tyto neodstraní, nejde vlastně o léčbu, ale jen o pokusy o tlumení příznaků nemoci. Kolika procentům pomáhá povídací terapie? Psychiatr dr. Philpott (který pověsil konvenční psychiatrii na hřebík a začal se zabývat příčinami z prostředí) udával dle studií její úspěch na maximálně 8 %.
Pokud bychom chtěli být trochu kritičtější ke konvenčním postupům, můžeme prohlásit, že léčba bez poznání příčin se tak trochu podobá středověkému zaklínání horečky a pouštění žilou. I to občas zabralo, aniž by se dotklo příčin, protože placebo efekt, tolikrát zneužívaný jako klacek proti fungujícím alternativním metodám, opravdu existuje a někdy i pomáhá. Z výše uvedeného výčtu bude možná také zřejmé, že řada alternativních postupů může cílit blíže příčinám a být tedy i blíže vědě než konvenční postupy.
To, co platí, jsou výsledky. Tím nechci snižovat význam mírnění utrpení. Odstraňování příčin je ale přece jen tak trochu jiná liga léčení. A jak je vidět z výše popsaných skupin příčin (neurotoxiny nejsou výmyslem alternativců a na jejich ignorování není nic vědeckého), postupy konvenční medicíny v mnoha případech za vědecké prostě označit nejde. A tak by příznivci alternativních terapií měli klacek vracet a říkat na plná ústa: I některé výsledky konvenčních postupů jsou jen důsledkem placebo efektu, zatímco některé alternativní metody mají racionálnější a vědečtější jádro než ty konvenční.
Brouk do hlavy, cihličky a vodní hladina
Resumé z příběhu Američana popsaného na začátku článku může být stejné jako první věta tohoto článku: Ještě toho hodně nevíme. I jeho vyléčení lze interpretovat více způsoby podle názoru toho, kdo ho posuzuje. Tak si lze představit, že jedna skupina lékařů bude výsledek interpretovat tak, že měl ve vystřelené části mozku exprimovaný genetický problém, další tam umístí ložisko toxinů, další ložisko parazitů nebo bakterií (hm, tohle by mohlo být blízko: chlapce něco nutilo umývat se z chorobného strachu z bakterií a teď už ho nic nenutí, protože už to tam není). Psychologicky uvažující terapeuti budou úspěch léčby střelbou svádět na šok na pokraji života a hypnoterapeuti minulých životů v tom mohou vidět zopakování si zážitku blízkosti smrti - duše pochopila, co měla. A tak i když se jedná o docela extrémní případ s překvapivým výsledkem, nemusí nás posunout nikam.
Ještě je třeba zmínit jednu zajímavost. Psychofarmaka podle některých výzkumů (nevím, zda pravdivých nebo cinknutých ve prospěch lepšího prodeje léků) fungují prý i tak, že dočasně imobilizují či ničí některé parazity a mikrobiální zátěže (viz např. zde k antidepresivům a zde k anxiolytikům - benzodiazepinům). I to by mohlo dávat smysl: Co ztlumí mozek velkého tvora, může jistě i parazita uspat či přizabít a tím ulevit symptomům (otázkou zůstává, jestli by pak nebylo lepší použít rovnou účinnější antiparazitika přímo proti konkrétnímu zjištěnému organismu). Takže toto by byla další možnost, jak vysvětlit jejich působení na některé potíže u části lidí, ale také jejich špatné snášení jinými.
Nakonec je docela dobře možné i to, že tam hrají roli všechny nebo téměř všechny popsané příčiny současně a že stačí odstranit jen jednu nebo několik z nich, aby problém zmizel. Můžeme si to představit jako cihličky naskládané na sobě uprostřed jezírka tak, že když je jich deset na sobě, vyčnívají nad hladinu, ale když vyjmete např. kterékoliv dvě (nemusí to být ty horní, viditelné), cihly klesnou pod hladinu. Tou hladinou může být hranice vnímání nebo projevení se problému. Za tento příměr děkuji Waltu Stollovi, lékaři celostní medicíny, který je jednou z osobností mé knihy Géniové na prahu nové medicíny. Všechno má více příčin, takže takhle to klidně může být. Nebo nemusí.
Rozhodně by ale Georgeův případ měl nasadit všem, kteří prosazují a používají jen dvě oficiální metody práce s psychickými potížemi, minimálně brouka do hlavy. I v tomto případě tzv. vědečti skeptici mlčí, protože v konvenční postupy jen věří - a věda je odsunuta stranou. Je trochu humorné udělovat Bludné balvany alternativcům a přitom úplně zavírat oči nad nevědeckými postupy konvenční medicíny z důvodu pouhé víry v ně.
KAREL MACHALA, 1/2014
Moje knihy * RegeneVOX * Odkazy - zdraví, výživa, alt. terapie * Všechny odkazy * Překladatelské služby * Jazykové okénko * Zápisky z cest * Rozcestník textů * O mně * Kontakt