Třesk šamana Grégra
Vyšlo v MF Dnes: stránka B2 Názory, 16.07.2001 - KAREL MACHALA
Chystá-li se ekonomika k novým růstovým fázím, proč nevsunout před zrychlení růstu nějakou silně medializovanou aktivitu, která růst zdánlivě urychlí? Podobni šamanům, kteří věděli o zatmění slunce a posléze sklízeli obdiv za jeho vyvolání, i Zemanův kabinet chce přesvědčit lidi o tom, že rychlejší růst nastane v důsledku jejich velkého třesku přerozdělování peněz.
Nejsou to však žádné peníze navíc. Jsou v nich obsaženy především nové dluhy a privatizační aktiva. Půjde o zdroje, které by bez velkého třesku působily a vytvářely poptávku jinde. Pokud je Grégrův třesk někam přesune, mohou tam zvýšit růst, a tam, odkud je vezme, sníží poptávku a způsobí pokles či zpomalení růstu. Zcela konkrétní lidé budou mít v důsledku přerozdělovací operace vyšší zisky, mzdy, nová pracovní místa a zcela konkrétní jiní lidé pak nižší zisky, mzdy či ztracená pracovní místa. Zlepšení u těch prvních bude lépe vidět, zhoršení u těch druhých nebude s operací spojováno.
Ubere-li se někde, kde by byl býval nastal menší růst, a přidá-li tam, kde by byl býval nastal větší růst, může být efekt pozitivní. Tohle však nelze ani předvídat, ani vypočítat dopředu, a nejde to ani zpětně zjistit. Ta druhá, nezvolená varianta bude vždy v říši odhadů.
Zásadní otázkou je, zda Grégr, potažmo stát či jeho úředníci umějí a jsou motivováni k tomu, aby nacházeli oblasti ekonomiky, které mají větší skrytý potenciál. Odpověď není složitá: nedokáže to dokonale nikdo na světě, a zvláště ne ten, kdo pracuje s cizími penězi.
Pokud soukromý kapitál někam neinvestuje sám od sebe kvůli zisku, je velmi nepravděpodobné, že jen přehlédl možnosti, které geniálně vidí ministr Grégr. U státního přerozdělování nehraje zásadní roli, zda v jeho čele stojí onálepkovaní géniové či padouši, ale právě ona motivace. Soukromý podnikatel nese svou finanční kůži na trh - úspěch přichází s oceněním, neúspěch s finanční ztrátou. Pod takovým tlakem dochází k maximalizaci snahy a minimalizaci rizik. Grégrovi a vládě v případě neúspěchu nehrozí téměř nic, v případě nejpravděpodobnějšího neutrálního efektu na růst je možné argumentovat, že tak jako tak očekávané zrychlení přišlo v důsledku velkého třesku. Pokud se to nepovede a akce viditelně ekonomiku zpomalí, je možné vše svést na jiné faktory. A pokud se to povede a Grégrův guláš ekonomiku navzdory všem pravděpodobnostem zrychlí, pak smekněme klobouk a ptejme se, proč podnik, který kdysi ministr řídil, dosud nepatří ke světové špičce.
Kromě motivačního problému práce s cizími penězi je tu ještě jeden: riziko korupce a zneužití peněz pro spřátelené skupiny roste s tím, jak roste podíl přerozdělovaných peněz na HDP. Zkuste zneužít vlastní peníze ve svůj prospěch. Nejde to. Představme si pak totéž s cizími penězi…
Úspěšná urychlení růstu ze strany státu, která se v minulosti na základě Keynesových teorií někdy dařila, byla urychleními krátkodobými, výkyvovými v důsledku vzedmutí peněžní zásoby na dluh. Místo trvale udržitelných plus tří čtyř procent došlo v prvních letech k růstu vyššímu, aby po několika letech ekonomika spadla do poklesu. Popsat mechanismy a důvody obou variant je v ekonomické řeči poměrně snadné. Keynesovi už v první polovině minulého století někteří ekonomové vytýkali, že jeho recepty jsou jen krátkodobé a dlouhodobě přinesou přinejlepším v průměru stejnou, ale zvlněnou křivku růstu. Dlouhodobě nic neřeší. Keynes jim s oblibou odpovídal: "V dlouhodobé perspektivě budeme všichni mrtví."
A tak možná i Grégr a jeho přátelé ve vládě to vidí podobně, za rok mohou být politicky mrtví, a proto se vyplatí zahrát si hru na velký třesk, ke kterému se pak přiřadí růst, který by stejně přišel.
Autor je publicista.