Jak přitopit zevnitř (nejen na zimu)
Některé potíže s metabolismem a štítnou žlázou může vyřešit správné palivo.
Podzimní pokles venkovní teploty vyžaduje od organismu člověka středoevropského změny. Je třeba se přeorientovat na jiný teplotní režim a v ideálním případě víc topit zevnitř, hlavně pokud jsme častěji venku nebo střídáme prostředí s různými teplotami. Tento problém řeší každý organismus a někdo z nás jej zvládá lépe a někdo zase hůře. Roli může hrát na orgánové straně stav či rovnováha štítné žlázy a přidružených orgánů (a jak víme my celostně uvažující lidé, přidružené kterémukoliv orgánu je více nebo méně všechno). Důležitým faktorem je ale také to, co jíme. Zkusme si probrat faktory ve výživě, kterými jde ovlivnit "vnitřní topení" a funkce štítné žlázy. Nebudete to hlavně o jódu a minerálních látkách, ale jódem a mineráliemi začneme. Klíčovým sdělením článku je však bod druhý.
1. jód, selen, železo
Nedostatek jódu je v našich zeměpisných šířkách poměrně častý a i když názory expertů se různí, jsou mezi nimi i tací, kteří vidí výrazný nedostatek jódu u naprosté většiny populace a s tím související potíže štítné žlázy (a to i v případě, že máme hodnoty hormonů jakžtakž v normě). Problém dodávání jódu však není tak jednoduchý, jak se zdá, protože není jód jako jód a - což je ještě důležitější - jód samotný nestačí. Jód samotný může u části populace, které chybí v dostatečném množství některé antioxidativní enzymy, vyvolat více potíží než užitku. Superoxiddismutáza jako jeden z těchto důležitých enzymů potřebuje selen a ten je rovněž často deficitní. Pro jistotu je tedy vhodné před jakoukoliv suplementací jódu dodávat denně aspoň týden nebo dva samotný selen (organicky vázaný, ať už z potravy nebo jako doplněk) v množství okolo 100 mikrogramů. A po zahájení suplementace jódu v dodávání selenu pokračovat. Samotný jód bez této přípravy může někdy spustit autoimuntní reakci a problém se štítnou žlázou zhoršit, což se projeví případně i poklesem topení organismu. Štítná žláza teplotu reguluje, ale nepracuje izolovaně. Hormony jsou složitým způsobem propojeny a všechno může začínat ve žlázách jí nadřízených, pokud je člověk vystaven nadměrnému stresu (viz níže). Problém je tedy třeba nazírat z mnoha různých úhlů a řešení lze uchopit z mnoha různých konců, nejlépe z několika konců současně, protože svět, kde jedna příčina způsobuje jeden následek, existuje jen ve fantazii, ale nikoliv ve skutečnosti.
Dalším častým problémem je deficit železa, k jehož doprovodným symptomům patří rovněž snížený metabolismus, studené ruce a nohy a podobně. Platí to zejména u žen, které o železo přicházejí v souvislosti s menstruací každý měsíc. U mužů je problém se železem vzácný.
Ať už se rozhodneme dodávat nebo jíst víc jódu se selénem, nebo považujeme za problém nedostatek železa, všechny tyto prvky je lepší dodávat ve stravě, případně v doplňcích (jód ve formě získané z mořských řas jako je kelp), které se dobře vstřebávají - a to jsou doplňky či vazby organické. Ve stravě ani jiné nenajdeme, pokud pomineme kontaminaci kovy, které do jídla nepatří.
2. živiny, které dokáží přitopit
Je-li nám dlouhodobě zima, nebo máme potíže se štítnou žlázou, nebo prostě jen chceme podpořit spalování, může nám pomoci "vnitřní přitopení" s pomocí živin, které slouží jako dobré palivo pro zvýšení pomyslného plamene metabolismu. Toto je možná dobré zkusit jako první, protože výsledky můžeme vidět poměrně brzy, do několika dní až týdnů. Metabolismus "na vyšší plamen" pak vede i ke zlepšení trávení a vstřebávání živin, včetně těch, které jsou uvedeny v bodu prvním. Je docela dobře možné, že živin jíme dost a přesto je nevstřebáváme dostatečně. Klíčem tedy může být metabolismus. Pojďme tedy ke konkrétním živinám a potravinám (inspirace k tomuto bodu vychází mj. z knih Matta Stonea):
1. Kyselina máselná pracuje okolo mitochondrií přímo na tom, aby buňky dobře rozpoznaly hormon štítné žlázy T3 a zahřívaly tělo (tj. Stone doporučuje jíst např. máslo, které má 2,5 % kys. máselné). To neplatí pro lidi, jejichž organismus se nepřátelí s mléčnými výrobky v jakékoliv podobě. Máslo ostatně nemá zase tolik kyseliny máselné, aby toto byla hlavní zbraň pro zahřátí a nastartování metabolismu. Tou hlavní zbraní je spíš bod druhý.
2. Jíst složité sacharidy/škroby a další potraviny, které obsahují vlákninu (hlavně tzv. rezistentní škroby - zdroje viz např. zde). Vláknina nejenže vymetá střeva (do jisté míry), ale s pomocí příznivých střevních bakterií se dokáže přeměnit mj. i na kyselinu máselnou a výrazně tak přitopit - ve střevě i jinde v těle. Kyselina máselná je tuk - mastná kyselina s krátkou délkou řetězce. Je právě toto hlavní vědecký důvod pro úspěchy makrobiotiky u části populace, o její vliv na vyléčení i některých tzv. nevyléčitelných chorob v mnoha (ale určitě ne všech) případech? Možná ano, možná ne. Každopádně tento krok na linii více např. obilných škrobů nebo luštěnin - více kyseliny máselné - více přitopení a energie - lepší metabolismus - více zdraví může být základem léčby u mnoha (ale určitě ne všech) lidí. Měl by přinést víc kyseliny máselné než samotné máslo, tj. kdo máslo nemůže, nemusí si zoufat. Pokud potřebujeme přitopit pořádně, je někdy dobré dočasně opustit heslo "jez do polosyta", než se metabolismus přepne na vyšší rychlost. Nouzově mohou zahřát i jednoduché sacharidy, lepší je glukóza a dextróza než sacharóza nebo fruktóza, ale kyselina máselná dokáže víc. Navíc dlouhodobě není dobré to s jednoduchými sacharidy přehánět, zejména s těmi rafinovanými. A jestliže jsme zmínili roli příznivých střevních bakterií při přeměně vlákniny na kyselinu máselnou a energii, není od věci mít hodně příznivých střevních bakterií ve střevě. K tomu může pomoci mj. třeba kvašená zelenina (viz moje kniha Kvašená zelenina pro zdraví a vitalitu, jejíž druhé vydání vychází v říjnu 2015).
3. Nejíst minimálně zpočátku naprosto vůbec oleje s převahou omega-6 tuků (včetně relativně zdravých jako je za studena lisovaný slunečnicový olej) a žádné margaríny (působí opačně, ochlazují, a jakmile se dostanou z těla ven, což trvá nějakou dobu, o kousek se samo ohřeje, píše Matt Stone).
4. Jíst kokosový tuk. Nasycené tuky střední délky řetězce se dobře přeměňují na energii, což je klíčové. Stačí pár čajových lžiček kokosového oleje denně. Není nutné jíst nerafinovaný dražší kokosový olej, jehož chuť každý nesnese. Je to vlastně taková možná výjimka ze snahy nejíst rafinované potraviny, protože obecně nejsou moc zdravé: rafinovaný kokosový olej nemá tak silnou vůni, která někomu nesedí, a pomůže taky, navíc stojí méně. Protože jde o tuk převážně nasycený, snese i tepelnou úpravu a je stabilní. Nasycené tuky nejsou nezdravé, jde o překonanou pověru stále šířenou bohužel i částí konvenčně medicínských autorit. Kokosový tuk obsahuje mj. i látky působící proti plísním a kvasinkám.
Vše doporučované pro nastartování lepšího metabolismu platí jen tam, kde cokoliv (jakákoliv potravina) není vlastním alergenem, protože alergen metabolismus nikdy nezlepší, ale právě naopak.
3. Genetika a metabolické typy
Nejsme každý stejný (jak zjistili už před desetiletími mnozí výzkumníci) a tak zatímco někdo vyladí svůj organismus na jeskynní paleolitické lovecko-sběračské stravě (velmi zhruba řečeno) - tj. tmavých masech s klíčovými puriny a tuky a proteiny s nějakou zeleninou (spíše listovou) s minimem sacharidů, jiný potřebuje stavu opačnou, s vyšším podílem nerafinovaných škrobových sacharidů a zeleniny (nejen listové, výrazně větší množství, a také ovoce), menším množstvím tuků a proteinů a pokud možno naprosto minimálním množstvím purinů (tj. tmavá masa mu metabolismus zhoršují) a také méně soli než první typ. Blíže k těmto výzkumům v mé knize Géniové na prahu nové medicíny. V našich zeměpisných šířkách pravděpodobně bude o něco více těch druhých, ale je to spíš dojem než poznatek někým ověřený. Ověřovali jiní a v jiných zemích a lidé se jim opravdu dělili na víceméně dvě skupiny z hlediska tvorby energie a vyladění metabolismu, smíšených typů bylo relativně málo.
4. Pravidelná relaxace
Kromě toho, že pro zdravý metabolismus a hormonální systém je třeba dostatečně spát, je dobrou metodou pro vybíjení nahromaděného stresu a příznivé působení na celý hormonální systém i metabolismus pravidelná relaxace. O tom opět více v mé knize Géniové na prahu nové medicíny v kapitole od dr. Stollovi.
Úspěch vlastního postupu lze měřit, nejlépe ráno ihned po probuzení zapisovat tělesnou teplotu - tedy hlavně v době, kdy se snažíme o zvýšení, až do doby, kdy se toto zvýšení podaří. Neměla by klesat výrazně pod 36.6 stupňů Celsia (určitě ne přes den, a ráno by se neměla pohybovat nijak výrazně touto hodnotou). Vyšší tělesná teplota znamená mj. vyšší aktivitu (nejen) imunitního systému.
KAREL MACHALA, 3. 10. 2015
P. S. 10/2016: Zahřívající potraviny podle Tomáše Broučka z detoxy.cz.
Moje knihy * RegeneVOX * Odkazy - zdraví, výživa, alt. terapie * Všechny odkazy * Překladatelské služby * Jazykové okénko * Zápisky z cest * Rozcestník textů * O mně * Kontakt