Tři kladiva proti neudržitelné diskriminaci

Tři body, které všechno mění

1. Vakcíny a záchrana životů dle studií

Ze studií Pfizeru a Moderny vyplývá: a) Vakcíny celkově nezachraňují životy. b) Pokud přece některé zachraňují, to samé množství obětují. Celková bilance je nulová. Kdyby studie trvaly víc než 6 měsíců, mohla být i záporná?

Studie společností Pfizer (a podobná studie Moderny) porovnávaly celkovou úmrtnost v očkované skupině s celkovou úmrtností ve skupině kontrolní (neočkované) po dobu 6 měsíců. Došly na velkém počtu účastníků (21926 v očkované skupině vs 21921 v neočkované) přibližně ke stejnému závěru. V očkované skupině během půl roku trvání studií nedošlo k záchraně životů oproti skupině kontrolní, umíralo v nich stejně lidí.

Přesněji: v očkované skupině zemřelo 15 lidí a v kontrolní 14. Protože na covid zemřel v očkované skupině 1 účastník a v kontrolní 2, znamená to, že vakcína Pfizeru zabránila polovině úmrtí na covid. Současně však výrazně víc lidí v očkované skupině umíralo na zástavu srdce (4 ku 1) a další kardiovaskulární příhody. Podrobné údaje najdete v jejich tabulce S4.

Vysvětlení může být dvojí a je až takto prosté: a) vakcíny vůbec nefungují a nemají na úmrtnost větší vliv, nebo b) za každý zachráněný život experimentální vakcínou tu musel být nějaký život, který byl vakcínou nebo souvisejícími opatřeními naopak zmařen. A nebo B je správně, pravděpodobnější je B. Vakcíny opravdu někoho zachránily, ale taky opravdu někoho zabily. Jde jen o to, zda víc podle scénáře A nebo B.

Budeme-li se soustředit jen na covid (jak to mluvící hlavy manipulativně dělají), najdeme pozitiva a zachráněné životy. Zaměříme-li se místo toho na daleko důležitější celkovou úmrtnost, uvidíme i negativa a zmařené životy „mimo covid“. Vidět jen covid je výhodné pro Pfizer, Modernu a šikovně zainteresované politiky a média, vidět celkovou úmrtnost je však celá pravda, výhodná pro většinu lidí. Kdo dostane přednost - covidová polopravda, nebo celá pravda? V masmédiích, mluvících hlavách a u většiny politiků je to ta polopravda. Vědomě či nevědomě.

Čísla ze studií jsou neúprosná. Může to být však ještě horší: co by se stalo po 6 měsících, kdyby studie nebyly ukončeny proočkováním kontrolní skupiny? Účinnost vakcín po půl roce (spíše dřív) značně klesá. Dopady (ne)bezpečnosti se však mohou objevit třeba i po letech. A neznáme je.

Kardinální otázka zní: Jak by se posunul vyrovnaný poměr zachráněných a zabitých po roce, dvou či pěti? Našlo by se v očkované (nebo kontrolní) skupině po 5 letech víc rakovin, diabetů, autoimunit či třeba neurologických potíží? Nevíme. Právě proto se dělají dlouhodobé studie bezpečnosti, které to potvrdí nebo vyvrátí. Je však podivné, že studie skončily po 6 měsících. Pokud jiné pokračují, někdo možná dostává tajně placebo a neví o tom?

Přínos léčiv je o účinnosti i bezpečnosti. Informace o dlouhodobé bezpečnosti chybí, politici ani média ji nevyžadují a místo toho se spěchá s napícháním co nejvíc lidí co nejrychleji, možná s cílem vyzmizíkovat veškerou kontrolní populaci? Závěr: Tyto studie neposkytují žádný podklad pro soustředěnou masovou nátlakovou vakcinační kampaň ani u dospělých, natožpak u dětí. (Zpráva z Německa: za 6 týdnů kampaně u dětí zemřelo po vakcíně 5 dětí, zatímco za posledních osm měsíců zemřely s covidem jen 2 děti). Pokračuje se však, jako by se nechumelilo!

Přejděme k 2. bodu, protože máme znepokojivá data ze statistik nadměrné úmrtnosti.

2. Celková úmrtnost po vakcinaci stoupá

Abychom získali podpůrný argument pro celkový přínos (kladný či záporný) nových vakcín, musíme kromě (slábnoucí) účinnosti zhodnotit vývoj celkové úmrtnosti ve statistikách před vakcinací a po ní.

K tomu využijeme statistiky úmrtnosti Evropy a Izraele (euromomo.eu). Běžná představa může vypadat takto: Byl zde normální stav, kdy umírá určitý počet lidí ročně, měsíčně, týdně. Vypukne (sub)pandemie, počet umírajících prudce vzrůstá až do doby nalezení řešení, kterým je dle mluvících hlav „jedině vakcína“. Nebo do doby promoření a opadnutí.

Po podání vakcíny 3/4 dospělých Evropanů (další velká část nemoc prodělala) nadměrná úmrtnost prudce klesá, život se vrací do nomálních kolejí a umírá zase stejně lidí jako předtím? Bylo to tak? Dnes víme, že ne. Selhala imunita z vakcíny či z aktivní nemoci? Učebnice epidemiologie to vidí jasně – vakcína bývá slabší. Studie z Izraele to taky vidí jasně – aktivní nemoc poráží vakcínu nejméně 13 ku 1. Mluvící hlavy však stále mluví opačně, popírajíce obojí. Potřebují další čísla, která jim teď poskytneme.

Podívejme se nejprve na to, jaká celková nadměrná úmrtnost byla v roce 2019 (před covidem), potom v roce 2020 (s covidem, ale bez vakcín) a v roce 2021 (s covidem a s proočkovaností 2/3 populace, tj. zhruba 3/4 dospělých). Narazíme zde na lepší či horší výsledek, než jaký nám ukázaly studie Pfizeru a Moderny v bodě 1?

Nadměrná úmrtnost je porovnání současné úmrtnosti třeba s desetiletým průměrem. Pokud umírají lidé více, pak jde o nadměrnou úmrtnost. Jestliže tedy např. v ČR denně zemřelo před covidem přes 300 osob, a teď umírá výrazně víc, je to nadměrná úmrtnost. A naopak.

Po masové vakcinační kampani by se měla nadměrná úmrtnost roku 2020 zase snížit. Vždyť vakcíny přece výborně fungují, říkají mluvící hlavy, a právě to má být důvod pro jejich tlačení a prý i diskriminaci a někde i pošlapávání základního práva na práci a informovaného souhlasu jako základního kamene civilizované medicíny. Větší soubor než ČR bude mít vyšší vypovídací schopnost. Proto použijme evropskou dababázi (včetně Izraele) Euromomo. Tato čísla vůbec nevypadají dobře.

Euromomo ukazuje problém

Grafy euromomo hovoří jasným jazykem a ukazují nadměrnou úmrtnost v evropských zemích a Izraeli. Když na stránce s grafy a mapami popojedeme dolů na Excess mortality (Nadměrná úmrtnost), nestačíme zírat na grafy nadměrné úmrtnosti 2019, 2020 a 2021. Zajímavé je, že první graf (za celou populaci) toho moc neodhalí – pouze to, že 2019 (rok bez covidu) byla nejmenší, ale už byla nadměrná vůči dlouhodobému průměru. V roce 2020 je vidět zlom v 11. týdnu poté, co covid dorazil do Evropy: prudký nárůst nadměrné úmrtnosti, stabilizace na vyšší hladině a další prudký nárůst v zimních měsících, kdy sezónně klesá hladina vitamínu D v krvi z nedostatku slunečního záření. To je mimochodem něco, čím se mluvící hlavy odmítají zabývat jako masovým terapeutickým opatřením a co jsem naznačil v článku už v první dny covidu u nás).

Mluvící hlavy se nepoučily ani poté, co vliv hladiny vitamínu D na úmrtnost s covidem potvrdily studie. Tvrzení o „jediném řešení“ tedy vedlo k více zbytečným úmrtím – kupodivu docela v souladu s přednáškou Billa Gatese z roku 2010 mj. o vlivu potratů a nových vakcín (!) na depopulaci s cílem snížit emise CO2. Každý si případné souvislosti vyhodnotí sám.

Zpět k Euromomo. Čára nadměrné úmrtnosti 2021 se drží mírně pod čarou 2020, zdánlivě tedy vakcína zachraňovala životy, ale nijak výrazně. Že jde o naprosto mylnou interpretaci, uvidíme teprve u jednotlivých věkových kategorií.

Úmrtnost 2021 stahují totiž dolů děti, které vakcínu dosud (téměř) nedostávaly. Věkové kategorie lidí, které ji dostávali, nadměrnou úmrtnost naopak vytahují vysoko nad úroveň covidového nevakcinačního roku 2020.

Podtrženo a sečteno: vyšší nadměrná úmrtnost doby covidové vakcinační oproti době covidové nevakcinační vyskakuje u všech věkových kategorií, které se očkovaly, a celkové číslo stahují dolů děti, které se neočkovaly. Ba co víc: Jakmile se s jejich očkováním začalo, čára nepříjemně stoupá. Příliš mnoho indicií, není-liž pravda? Pojďme se podívat na jednotlivé kategorie podle věku trochu podrobněji.

Kategorie 0-14 let: Tady je vše jinak. Nejvyšší úmrtnost navíc je v roce 2019, můžeme se dohadovat proč, ale covidem to nebylo. Rok 2020 skončil lépe a to přes již rozběhlý covid. Graf potvrzuje, že covid v kategorii dětí nepřidával úmrtnost vůči předchozímu roku, naopak ji ubíral. Můžeme se opět dohadovat proč: například nemohly chodit do školy a méně často je přejelo auto? Nebo něco jiného. Vakcínami to určitě nebylo – nedostávaly je. Nadměrná úmrtnost dětí v roce 2020 prudce klesá k nule zejména v zimě a následně až do poloviny roku 2021 je pod nulou (záporná – čili umíralo méně dětí, než činil dlouhodobý průměr!). Jinými slovy, covid 2020 až do léta 2021 (a vše kolem něj) dětem snižoval úmrtnost pod dlouhodobý průměr, což vyvrací potřebu vakcinovat děti.

Ve druhé polovině roku 2021 (a není bez zajímavosti, že zrovna v té době se vakcinace začíná týkat i dětí) nadměrná úmrtnost dětí zase stoupá do plusových hodnot, víc a víc, až někdy v 35. týdnu roku 2021 překročí tu, kterou děti měly v roce 2020.

To je nepříjemné zjištění pro rodiče i nekompromisní vakcinátory dětí. Mluvící hlavy to však zazdí, nehodí se to do jejich příběhu. Nejzajímavější pro spor o užitečnost tlačení vakcín všem však není ani celková nadměrná úmrtnost celé populace Evropy, ani v kategorii dětí, jako právě u všech ostatních kategorií po odfiltrování dětí (tedy po odfiltrování dlouho neočkované věkové kategorie).

Kategorie 15-44 a 45-64: Tady to vidíme a žasneme. Obě kategorie jsou si podobné. Předcovidový rok 2019 vykazuje mírnou a stabilní nadměrnou úmrtnost (ať už z jakékokoliv důvodu, covidem to nebylo), zatímco covidový nevakcinační rok 2020 ukazuje výrazné a stoupající zhoršení směrem do zimního období (málo slunce -> klesající vitamín D).

Rok 2021 (covid s proočkovaností, která se dostává z nuly na asi 2/3 populace nebo 3/4 dospělých na podzim 2021). Podle oficiálního narativu o vakcínách zachraňujících životy bychom čekali zlepšení, které se bude s narůstající vakcinací dále zlepšovat. Místo toho však vidíme mezi lety 2021/2020 zhoršení o stejný kus navíc jako mezi lety 2020/2019, což nepotvrzuje pozitivní vliv masové vakcinace na kategorii ekonomicky aktivních obyvatel. Kladou si mluvící hlavy otázku, jak je toto možné, když vakcíny jsou „jediné řešení“ a je nutné je nacpat do všech hlava nehlava?

Tedy křivka stoupá pořád stejným tempem, bez ohledu na stoupající proočkovanost Evropy a Izraele. A jsme zase u stejného závěru, který už ukázaly studie Pfizeru a Moderny: pokud vakcíny někoho zachránily před smrtí covidem, někoho jiného musely zase o život připravit, a vzhledem ke stoupající křivce v Euromomo jich mohlo být víc než zachráněných.

Na rozdíl od krátkodobých studií tu však obrázek vypadá ještě poněkud tristněji po odfiltrování nevakcinované generace do 14 let. Vidíme vyšší počet nadúmrtí než v covidovém roce bez vakcín! Pozitivní interpretace pro vakcíny podobně jako v předchozím bodě těžko nalézt. Narativ „není řešení kromě vakcíny a mluvící hlavy jsou jeho proroci“ dostává na frak už podruhé. Křivka neumí lhát jako šikovně zainteresovaní a za nimi tlačící síly, nic lichotivého pro populaci v produktivním věku z ní pro vakcíny nevyčteme.

Jestliže tedy stoupala nadměrná úmrtnost ve vakcinačním roce 2021 ještě výrazně nad covidový rok 2020 u produktivní populace, dopadli dobře alespoň senioři? Ani to není bohužel jednoznačné a platí jen pro ty nejstarší.

Senioři. Kategorie 65-74 let ukazuje zhruba stejné křivky jako produktivní populace, bohužel i zde je vakcinanční rok 2021 nadměrnou úmrtností horší než nevakcinační covidový rok 2020. Pro kategorii 75-84 let se nadměrná úmrtnost obou let (2020, 2021) víceméně vyrovnává. A teprve pro kategorii nad 85 let vidíme výrazné zlepšení ve vakcinačním roce 2021 oproti nevakcinačnímu covidovému 2020. Graf pro všechny seniory celkem (65+) ukazuje zlepšení také, ale vzhledem k jeho rozklíčování na věkové podkategorie je jasné, že z vakcíny zde výrazně profitovali pouze lidé nad 85 let.

Závěr může znít, že vakcíny pravděpodobně pomohly prodloužit životy lidí ve věku 85 let a starších (vzhledem k očekávané délce dožití tedy o měsíce až roky), u mladších seniorů pomáhaly nepatrně pozitivně až nepatrně negativně (možný efekt - každý zachráněný navíc měl svého mrtvého navíc), zatímco současně ubraly – tentokrát ovšem delší část života – u mladších kategorií od 15 do 65 let. Celkový přínos vakcíny na zabránění nadměrnému vymírání populace byl tedy po odečtení kategorie neočkovaných dětí spíše záporný. To určitě nepotěší a rozhodně by to mělo vést k přehodnocení neskutečného tlaku na proočkování zbytku populace za každou cenu, včetně násilí a zákazů práce v mnoha zemích. Mohli bychom dále postupovat ve světle těchto čísel bez násilí? Mohli bychom více nasazovat terapeutika jako v Indii, Indonésii, Africe či Japonsku?

Jak studie Pfizeru a Moderny (které ukazují jen krátkodobý obrázek), tak ani databáze EuroMOMO nedávají argumenty do rukou těch, kteří tlačí na maximální vakcinaci, ale spíše těch, kteří chtěli proočkovat pouze rizikové skupiny a lidi ve vysokém věku. Dobrovolně. Otázkou je, co by se ukázalo, kdyby Pfizer a Moderna pokračovaly ve studii déle než půl roku, třeba pět let? Grafy EuroMOMO na to částečně odpovídají, protože ukazují delší období a horší výsledek. Ten není vysvětlitelný vyšší úmrtností z covidu (počty úmrtí s covidem dle worldometers vrcholily v lednu 2021 a křivka EuroMOMO by pak měla klesat, jenže neklesá, rostou tedy úmrtí „bez covidu“ a nejspíš „s vakcínou“). Podle mého názoru tedy ukončily firmy Pfizer a Moderna své studie pro sebe právě včas, aby nezačaly ukazovat vyšší úmrtnost ve skupině očkovaných než neočkovaných.

(Grafy z EuroMOMO přehledně ke 20. 10. 2021 najdete na konci článku)