Některé myšlenky z následujícího mého článku pro MF Dnes (6. 4. 2001) padly na úrodnou půdu, byly převzaty do několika předvolebních programů. Výsledek je však i po 12 letech poměrně tristní. Máme složitou daňovou soustavu, která nespravedlivě zvýhodňuje jedny na úkor druhých, potlačuje aktivitu a zhoršuje podnikatelské prostředí i prostředí pro vytváření pracovních míst. Potřeba prosekávat daňovou džungli je tedy bohužel pořád aktuální i v roce 2013, a to nejen v ČR. Zde je původní znění článku:
Prosekat daňovou džungli
KAREL MACHALA
"Nechceme daně rovné, ale spravedlivé," říká ministr financí Rusnok. ČSSD odmítá zjednodušení daňové soustavy a místo toho prosazuje nové daňové úlevy, v čemž jí vydatně pomáhají i mnozí opoziční politikové označující se slovně za liberály. Výsledkem je, že daně nejsou ani rovné, ani spravedlivé, a navíc dochází k nesmyslnému bujení nepřehledného daňového křoví. Jedním z vedlejších důsledků je pak skutečnost, že velké procento poplatníků se placení zčásti vyhýbá.
Socialisté si tradičně pod spravedlivým daněním představují systém, v němž více zaplatí bohatí a méně chudí. To je legitimní politický cíl, nicméně prostředky, které tuto představu doplňují, jsou s ním často v rozporu. Na počátku tohoto uvažování stojí jednoduchá představa o daních, která neodpovídá realitě: daní je zatížen jen ten, kdo ji přímo platí. To lze však snadno vyvrátit: každá změna daní, cen či příjmů má dopady na celou pavučinu dalších vztahů, tedy jiných cen, příjmů a výdajů.
Například vyšší spotřební daně na benzín nezatíží jen majitele auta či přepravce, ale přes cenový mechanismus se projeví v cenách rohlíků či na stavu ovzduší a poznamená rozhodování lidí o volbě zaměstnání mimo vlastní obec. Vyšší daň na cigarety nemá jen blahodárný dopad na státní kasu či mírný dopad na omezení kouření, ale dotkne se třeba i obyvatel Kutné Hory a pěstitelů tabáku.
Každý daňový posun vede k situacím, které nikdo dopředu nezná. Proto hovořit o spravedlnosti té či oné úpravy je nadsazené. Změna podnikových daní se přenese i do kapes zaměstnanců, změny sociálního pojištění ovlivní nezaměstnanost, změna daní z příjmu v jednom pásmu ovlivní příjmy v jiných. Daň z nemovitostí se přenese na majitele i nájemníky nebo - nejde-li to - na chátrání bytového fondu, stavební činnost atd. Představa o tom, že daní lze postihnout právě jen toho, na koho je uvalena, je zcela naivní.
Daně jsou vysoké, zbytečně složité, a navíc zcela nespravedlivé z pohledu liberála i socialisty. Zatímco počátkem 90. let byla daňová soustava zjedodušována, teď se trend obrátil. Problém nepřehledných systémů není však jen český. Jenže zatímco v SRN, USA, Itálii či Rakousku jsou zřetelné tlaky a snahy o prosekávání daňové džungle, u nás pořád přibývá výjimek, které nemají jiný smysl než ten, že někomu skrytě udělí neprůhlednou dotaci bez ohledu na jeho příjmy a sociální status. Můžeme se dostat až k takovým specifikům, jako byla před lety zrušená daňová úleva v Německu - na manželku vojáka účastnící se jazykového kursu.
Bůhvíproč dodnes existují různé daně pro výnosy různého kapitálu. Jinou daň platíme z převodu nemovitosti a movitosti, stejně jako z jejího vlastnictví. Jiné paušální náklady si může u daně z příjmu odpočítat zemědělec, jiné nezemědělec. Některé výdaje lze od základu daně odečíst bez ohledu na to, jste-li sociálně slabý člověk, nebo milionář. Člověk s větším příjmem uspoří při stejném odpočtu víc, protože se dostane do vyššího pásma. Místo zrušení úlev a snížení jednoduchých daní se neustále objevují pokusy zastírat vysoké daňové zatížení v ČR.
V jedné nedávno zveřejněné tabulce byla daňová kvóta (podíl daní na HDP) Česka pod úrovní Británie, která je považována za zemi s ještě poměrně nízkými daněmi. Z tabulky ovšem nebylo možno poznat, že českých 40,6 % HDP nezahrnuje zdravotní pojištění, a protože toto je povinnou daní, je třeba je přičíst. Britských 40,9 % však už je kompletní údaj o daňové zátěži, protože zdravotnictví je tam financováno ze státního rozpočtu, a tedy z běžných daní. Pokusy oddělovat různé veřejné výdaje v ČR od rozpočtu tuto situaci ještě znepřehlední a pak budou možná za daně účelově vydávány jen ty, které se tak jmenují, zatímco jiné si nazveme nepravdivě pojištěními, jako jsme to už udělali u sociální a zdravotní daně.
Levice odmítá rovnou daň s poukazem na to, že je výhodná hlavně pro bohaté. To však není pravda, záleží hlavně na nastavení nezdanitelného minima, jak bude jednotná sazba daně z příjmu působit na jednotlivé příjmové skupiny. Rovná daň se stala hitem Republikánské strany v předposledních volbách v USA pod heslem Daňové přiznání na pohlednici. Prezident Bush už takovou změnu nenavrhl, přesto mění daně aspoň směrem k jejich zjednodušení při jejich současném snižování.
Pouze nižší daně seberou chuť unikat, protože se to vzhledem k riziku nevyplatí. Jen jednoduchý daňový systém sebere možnosti legálního kličkování, protože to nepůjde. Sociální politika je průhlednější mimo daňovou soustavu. Dokud toto nepřijmou za své politici i veřejnost, daňových úniků se nezbavíme ani zčásti, a naopak budou narůstat s každou další nesystémovou úlevou.
Autor je publicista