Tři Achillovy paty bitcoinu
Moje knihy * Zprávy a média * Zápisky z cest * RegeneVOX * Všechny odkazy * Překladatelské služby * Jazykové okénko * Slovníky * O mně * Kontakt
Nejznámější virtuální měna bitcoin se dostává po 4 letech existence do povědomí širší veřejnosti a nachází jak své přesvědčené příznivce, tak i odpůrce. Pokud by se na trhu nakonec masově uchytila a překonala svoje nedostatky, nemohla by nezměnit svět, jak ho známe. V současné době je tato možnost značně nejistá vzhledem k nejméně třem problémům, které by investoři rozhodně neměli podceňovat.
Bitcoin má bezesporu řadu výhod: Je anonymní jako hotovost, je snadno přenositelný, mezinárodně použitelný, dělitelný a jeho objem nelze inflačně nafukovat. V současné době je v oběhu asi 12 milionů BTC v proměnlivé hodnotě do 10 mld. USD. Má však tři Achillovy paty, které ho mohou dříve nebo později marginalizovat nebo úplně odsunout do černé díry historie. Kromě toho je riziko, že bitcoiny ukradne jejich majiteli hacker, nejspíš větší než u nevirtuálních měn.
Více kamenných obchodů
Bitcoin proniká i do České republiky a jeho popularita – alespoň v současné době - zatím narůstá. Krátce poté, co se první e-shopy a kamenné obchody i u nás rozhodly akceptovat bitcoin jako platidlo, přidala se k nim také první domácí cestovní kancelář. Kromě toho už delší dobu někteří čeští investoři bitcoiny nakupují jako investici - s cílem držet je dlouhodobě a získat na případném nárůstu tržní ceny, anebo s cílem spekulovat na krátkodobé výkyvy kurzu. V Evropě experiment s přijímáním bitcoinů vede jedna oblast Berlína-Kreuzbergu, kde jsou už desítky obchodů, hotelů a restaurací přijímajících tuto virtuální měnu. Po světě jejich počet překročil první tisícovku a stále roste. Zhruba 80 % výměnných transakcí bitcoinu s velkými měnami je BTC/USD, 8 % BTC/EUR a 6 % BTC/CNY. Jen 6 % transakcí připadá na ostatní měny.
U některých obchodníků jde o přesvědčení a podporu nikým neřízené a z jejich pohledu svobodné měny, pro jiné jde zejména o marketingový nástroj. O způsob, jak zajistit, aby se o obchodníkovi mluvilo a aby se odlišil od konkurence.
Příliš volatilní
Zatím je však bitcoin - i kdyby neměl žádné jiné nedostatky - příliš volatilní na to, aby dosáhl masového rozšíření. Po vzniku v roce 2009 se mnoho let obchodoval v jednotkách dolarů, když teprve v dubnu 2013 prudce prorazil hranici 100 USD a brzy poté 200 USD. Odtamtud spadl opět prudce těsně pod 100 USD a následně se na půl roku stabilizoval mezi 100 a 200 USD. V listopadu prorazil hranici 200 dolarů a směřoval vzhůru až k 1200 USD, s určitými výkyvy. Následovaly týdny pádů a poklesů, když v první polovině prosince nastal postupný a volatilní sestup až k pásmu 600-700 USD, kde se držel v době okolo Vánoc. V prvních dvou měsících roku následoval nejprve další vzestup k hranici 1000 USD a potom ještě hlubší pokles až k hranici 300 USD, související mj. s problémy bitcoinové burzy Mt. Gox.
Jakou hodnotu tedy má bitcoin? Bolligerův pás na kurzovém grafu ukazuje, že je v době psaní článku někde mezi 650 a 1300 dolary, ale za týden nebo měsíc za něj může obchodník dostat třeba jen 300 nebo taky 1500 USD, v horším případě téměř nic. I bez toho horšího případu je zřejmé, že kalkulace v této měně je minimálně zatím tak trochu loterijní sázkou. Pokud by neměla marketingový efekt, pravděpodobně by do přijímání bitcoinu mnozí obchodníci nešli, až na zapálené bitcoinisty, kteří v něj pevně věří.
Pokud by bitcoin neměl jiné problémy, volatilita by se časem mohla usadit, jakmile se zapojí stabilní množství lidí a stabilizuje se obrat, který měna zprostředkovává. Jako u každé měny ale není důležité jen množství, ale i obrátka peněz. Tam je v krizových dobách obtížnější zabezpečit stabilitu, jak vědí i centrální banky včetně té české.
První Achillova pata Bitcoinu
Horší případ by mohl nastat, kdyby se někomu podařilo bitcoin efektivně padělat. To je první z Achillových pat této (a každé) virtuální i papírové měny. Taková zpráva či fáma se v posledních týdnech objevila, ale zřejmě byla opravdu jen fámou, jinak by se Bitcoin nezřítil o 40 % dolů z maxima, ale někam k nule. Příznivci Bitcoinu věří: „Existují jasná
pravidla emise této měny, její objem mezi uživateli je předem určen a nelze ho měnit.“ Zatím to nejspíš platí a možná to i bude platit dlouhodobě nebo trvale.
Přesto nad padělatelností možná nepochybují jen IT experti, kteří přesně chápou, jak je vytvořen a proč ho (údajně) nejde a nepůjde padělat ani množit. A to je problém – důvěra v nemožnost tuto virtuální měnu padělat a libovolně rozmnožovat je ověřitelná jen úzkým okruhem IT expertů. Zbytek populace zabezpečení nerozumí a tedy musí jen věřit nebo nevěřit. I pokud si budeme jisti, že se nikomu vytvořit falešný bitcoin nepodaří letos, můžeme si být jisti, že se to nikdy nikomu nepodaří ani v budoucnosti? Pokud tato jistota u někoho je, dokáže o tom přesvědčit zbytek populace, který tomu nikdy rozumět nebude? To jsou vážné otazníky, ale bohužel ne jediné a ani ne ty nejzásadnější. Nejvážnější problém představuje zřejmě druhá a třetí Achillova pata.
Druhá Achillova pata bitcoinu
Vykopeme-li na zahradě 500 let starou truhlu se stříbrnými mincemi, máme pořád peníze, bez ohledu na to, jestli je na nich vyobrazen rakouský, čínský nebo arabský panovník. Bude to platit i v případě, že vykopeme na zahradě za 500 let ode dneška úložiště dat, na němž budou bitcoiny? Nebo dopadneme podobně, jako když ve stejné truhle najdeme papírové bankovky Rakouska-Uherska, kterým není ani 150 let nebo stobilionovou bankovku Zimbabwe, které není ani 20 let?
Druhá Achillova pata bitcoinu by se dala ve zkratce formulovat takto: Historicky dosud nikdy něco samo o sobě neužitečné nebylo penězi, pokud to zároveň nebylo podpořeno zákonem čili státním donucením.
Jinými slovy, peníze vždycky byly a) něčím, co má hodnotu bez ohledu na to, jestli to někdo chce používat jako peníze (zlato, stříbro, pytlík soli apod.) nebo b) co už takovou hodnotu nemá, i když kdysi mělo (bankovky původně představovaly poukázky na konkrétní množství např. zlata), ale co bylo stanoveno zákonem jako legální platidlo, v čem jsou lidé povinni dle zákona platit daně apod.
Nic třetího nikdy nefungovalo, až teď bitcoin, u malého počtu lidí a zatím velmi krátkou dobu. Proto je na místě otázka: může to dlouhodobě fungovat, aniž by existovalo krytí? Pokud může, jak dlouho? Nebudou-li příští generace věřit tomu, že „bity skryté v Bitcoinu" mají nějakou hodnotu, žádnou mít nebude. A pokud jednou hodnotu ztratí (náhle nebo postupně), ztratí také jeho držitelé svá aktiva. Co stojí a padá s vírou v to, že jde o peníze, je pro řadu lidí chatrnou hodnotou.
Zajištění krytí virtuálních měn
Něco tady chybí a chybí to hodně. Pokud by k bitcoinu přibylo krytí (například vyměnitelnost v pevném poměru za určité komodity, koš komodit nebo určité množství drahých kovů), bylo by třeba zajistit, aby toto krytí někdo prakticky prováděl. Aby byla možnost s bitcoinem někam přijít a vyměnit ho na požádání např. za gram zlata a aby byla jistota, že se tak stane. To by musela zajišťovat například skupina soukromých bank či firem, dostatečně stabilní k tomu, aby byla víra podpořena slibem konkrétních lidí, jejichž reputace stojí a padá s dodržením tohoto závazku. Neměla by to být firma jedna, protože to by jistotu snižovalo. Tyto firmy by musely zveřejňovat a dát veřejnosti možnost zkontrolovat, že krytí opravdu někde mají uložené, že je zabezpečené a nemůže zmizet. Musely by se právně zavázat k tomu, že za toto krytí ručí, a to třeba i propadnutím osobního majetku svých majitelů. Teprve potom by mohlo mít krytí nějakou váhu, aniž by byla měna závislá na státu.
Alternativní možností je krytí zákonem. Ale i zákony jsou nejisté, mohou se měnit a mění se (až příliš často) a navíc skýtají možnost zneužívání státní moci nad měnou apod. A protože státy obecně (resp. osoby, které je právě představují) nemají rády anonymní peníze, lze si snadno představit, že regulace zákonem by dopadla nejspíš špatně - dříve nebo později. Státy by mohly přicházet o možnost kontrolovat příjmy firem i občanů a efektivně je zdaňovat. Musely by zdanění snižovat a přesouvat je mimo příjmy. To by mohlo mít pozitivní efekt např. na pracovní trh a zaměstnanost – zdanění práce bezesporu snižuje množství práce stejně, jako zdanění emisí snižuje množství emisí.
Třetá Achillova pata bitcoinu
A teď se dostáváme k třetí Achillově patě bitcoinu. Protože státy, zejména ty s vysokými daněmi, nebudou mít bitcoin v lásce, mnozí politici se budou snažit ho nějak vyřadit nebo alespoň přizabít. Je na místě si připomenout smutný konec krytého virtuálního e-goldu. Měna, která není bezproblémová, je snadněji zranitelná, ale i kdyby žádné problémy neměla, je zde stále možnost manipulace. Kurs bitcoinu lze kvůli jeho objemu emise manipulovat lépe než cenu zlata. Ale i u zlata na jeho "papírovém trhu" k manipulacím velmi pravděpodobně dochází, v současné době se skutečně vyšetřují.
Jak mohou státy bitcoinem manipulovat, když nemá centrální banku ani centrální dohled a se státem nemá nic společného? Na trhu: nakupovat a prodávat velká množství bitcoinů znamená rozhýbat cenu a znechucovat tuto měnu stále většímu počtu lidí zvyšováním volatility kurzu. Nemusí to dělat ani žádný státní orgán – bitcoin by časem teoreticky mohl ohrožovat obchodní příležitosti např. řady finančních ústavů a ty mohou mít samy zájem na zničení jeho případné atraktivity rozkýváním kurzu. I proto by investor neměl spoléhat na to, že tato měna vydrží navždy a ukládat si do něj peníze je zatím vysoce riskantní.
Navíc už se objevily první vlaštovky tohoto problému. První zemí, kde bitcoin prohlásili už v létě 2013 za ilegální, je Thajsko. Následoval prosincový zákaz čínské centrální banky pro tamní banky, aby neprováděly transakce s bitcoiny. Evropský bankovní úřad vydal varování, že bitcoin není bezpečný. Zatím jsou tu činy zřídka a převládají slovní intervence států, ale nemusí vůbec zůstat u nich. Bitcoin a veškeré nekryté nezávislé měny je možné zničit. U krytých by to tak snadné být nemuselo, ale tam by se zase státům objevily jiné možnosti kontroly a není vyloučen osud e-goldu – stačilo by znepříjemňovat život firmám, které by krytí zajišťovaly apod.
Anonymita, kriminalita a svoboda
Je-li měna anonymní, má to své výhody a z pohledu některých lidí i nevýhody. Nevýhody anonymity jsou podobné jako u svazku bankovek nebo pytlíku zlaťáků. Jde s nimi platit i za kriminální aktivity, aniž by se to dalo zjistit. Ale protože vždycky existovaly a nejspíš i budou existovat anonymní peníze, bude existovat i možnost financovat s nimi aktivity šedé či černé ekonomiky. Pokud zlikvidujeme veškeré anonymní peníze včetně bankovek a mincí, možná tím omezíme možnosti teroristů či kriminálních band, ale zároveň zlikvidujeme i velký kus svobody. Když skupina lidí (představující zrovna stát) dokáže kontrolovat pohyby všech peněz všech ostatních lidí, nemusí to mít vůbec dobré konce. Těm, kteří si přejí likvidaci anonymních peněz kvůli zločincům a teroristům, se může stát, že sice zlikvidují anonymní transakce kriminálních struktur, ale na druhé straně se jednou probudí ve státě, kde je bude jiná skupina lidí naprosto legálně obírat o všechno a bude je mít takzvaně „zcela v hrsti“. Kriminální struktury se mohou v horším případě přesunout do vyšších pater politiky. Anonymita peněz může naopak přinést více svobody a méně prostoru pro ovládání životů jednotlivců skupinou lidí "shora". Proto je pochopitelná i inklinace k bitcoinu u části libertariánů a klasicky liberálně a svobodomyslně uvažujících lidí, kteří si přejí omezit rozpínání států. Problém je, že bitcoin opravdu není bez vad a minimálně jeho krytí a/nebo tolerance důležitými státy je zřejmě nutnou podmínkou jeho dlouhodobého přežití a úspěchu.
KAREL MACHALA
psáno začátkem začátkem roku 2014 pro Bankovnictví, vyšlo v Bankovnictví 1-2/2014, s. 38.39