Čtyři kladiva proti násilí „jediného řešení“
Čtyři mocné argumenty ze studií a statistik, které drtí oficiální příběh, by měly vést k omluvám, změnám, konci diskriminace i nepravdivého příběhu o „bezinfekčnosti po vakcíně“. Jsme však svědky opaku - čím je argumentace vlád neudržitelnější, tím násilněji je tlačeno „jediné řešení“, vytvořené na variantu viru, která už nekoluje.
Opřeme se o čtyři body: 1. Proočkovanost zemí/okresů dle studie nevede k nižšímu výskytu covidu, ba mírně naopak 2. Po proočkování ¾ dospělých došlo ke zhoršení nadúmrtnosti v Evropě 3. Vakcíny dle studie Pfizeru nezachraňují životy celkově, ale jen na covid a 4. Vyšší proočkovanost znamená vyšší celkovou nadúmrtnost
Každý z nich sám, natožpak v kombinaci, rozbíjí na padrť nepravdivý příběh vedoucí k diskriminaci i násilnému tlačení nedotestovaných vakcín - proti znění Norimberského kodexu, Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, i rezoluce Rady Evropy. Všechno se může a ti, co tlačí, se vůbec nebojí, že porušují nějaká pravidla? Nebo se bojí víc někoho jiného?
Příběh počáteční – ochránit slabé a otevřít
Na začátku to vypadalo rozumně, shoda byla možná a disidentů málo. Hru jsme hráli mnozí: Kdo by byl nelida?
Jakmile budou terapeutika a nouzově podmíněně schválené vakcíny, můžeme zase žít: někdo se promoří (s příznaky či bez) a někdo riskne vakcínu. Někdo bude mít dlouho budovanou silnou imunitu a vysoké hladiny vitamínu D. Další okopíruje ivermectinový úspěch Afriky, Indie, Indonésie a Japonska. Nikoho není třeba k ničemu nutit a každý si vybere.
Tento rozumný, ale bohužel z hlediska mocných zájmů zcela vypnutý scénář nebyl myšlen vážně, jak potvrzuje jeden porušený slib za druhým, jedna provalená lež za druhou (namátkou: nejvyšší patra v Litvě, Francii, Německu, Rakousku, Česku...). Všechny podle stejného mustru: není to fascinující? Lhoucí mají na triku začerněné smlouvy s těmi, kdo neručí. A vůbec nejvíc fascinující je, že vlády, které si nejprve utahovaly z konspirací o zavedení vakcinačních pasů a povinného očkování, je pak začaly náhle uskutečňovat metodou pomalého vaření žáby (týká se i očkovaných) či postupného krájení salámu. Má to podobné důvody, jako u expremiérky NSW v Austrálii?
Body, které všechno mění
1. Studie mezi státy a okresy: proočkovanost nepomáhá
Mluvící hlavy tvrdí, že proočkovanější země mají méně covidu. Mohou si však dovolit ignorovat data? Největší studie na toto téma Subramanian a kol. v European Journal of Epidemiology jasně prokazuje po porovnání 68 zemí a 2947 okresů USA, že vyšší proočkovanost nepomáhá snížit přenos. Překvapivý výsledek: Čím proočkovanější region, tím více covidu. Všimli si to (kromě globálu) specificky na Izraeli, Portugalsku i Islandu, tedy vysoce proočkovaných zemích, v kontrastu s málo proočkovaným Vietnamem či Jižní Afrikou.
Kdo sledoval data o vývoji očkování a covidu, musel si toho všimnout i bez studie. Ani v ČR nejméně proočkované Jesenicko či západní cíp Čech nekralovaly letošním vlnám covidu. V USA nejproočkovanější Vermont (75 %) se místo iluzorní „kolektivní imunity“ potýkal s vyšší vlnou. Dle studie 4 z 5 nejproočkovanějších okresů USA (nad 90 %) vykazují nejvyšší míry přenosu covidu, zatímco 15 z 57 okresů s nejnižším přenosem má míru vakcinace pouze 20 %.
V Irsku vznikla pro proroky „jediného řešení“ nepříjemná situace. Dlouho dávali za vzor okres Waterford, kde se proočkovalo 99,7 % populace (bez dětí). Místo tolikrát vzývané kolektivní imunity však přišla studená sprcha: nejvyšší nárůst covidu v Irsku právě v tomto okrese. Náhoda? Snad. Pokud by 2. nejproočkovanější okres v Irsku (Carlow, 98 %) nebyl na 2. místě.
2. Celková úmrtnost po proočkování stoupá
Abychom přehodili výhybku z hlavní manipulativní koleje globálního zpravodajství, což je soustředění se pouze a výhradně na úmrtí s covidem, musíme pro přepnutí polopravdy v pravdu přidat vývoj celkové úmrtnosti ve statistikách před vakcinací a po ní.
Jinými slovy: snížit úmrtí na covid např. o 500 a současně zvýšit úmrtí na infarkty např. o 550 v důsledku tlačeného řešení a jeho dopadu na zvýšení rizika endoteliálního zánětu by nebyla žádná výhra, že? Pokud budeme zaměřovat pozornost jen na covid, uvidíme polopravdu toho lepšího čísla, která se hodí do příběhu mluvících hlav. Naším zájmem však musí být celá pravda.
Běžná představa: Před covidem umíral v ČR určitý počet lidí denně (asi 300+). Vypukne subpandemie, počet umírajících vzrůstá („nadúmrtí“) až do doby nalezení řešení, promoření nebo oslabení viru. Větší soubor než ČR bude mít vyšší vypovídací schopnost: evropská databáze Euromomo. Její čísla vůbec nevypadají dobře.
Po masové vakcinační kampani s podáním vakcíny 3/4 dospělých Evropanů by se nadúmrtnost měla prudce snížit a život vrátit do normálních kolejí. Bylo to tak? Ani náhodou. Ve skutečnosti je na tom nejproočkovanější Evropa nejhůř i v covidu, a o celkové nadúmrtnosti se mlčí.
Grafy Euromomo nepravdám nesvědčí
Grafy euromomo ukazují nadúmrtnost. Na stránce s grafy+mapami dole vidíme Excess mortality (Nadúmrtnost) a nestačíme zírat na roky 2019, 2020 (s covidem) a 2021 (s covidem+proočkovaností). Zajímavé je, že graf za celou populaci moc neodhalí – v roce 2019 (bez covidu) byla nejmenší nadúmrtnost (ale už nadúmrtnost). V roce 2020 vidíme prudký nárůst s příchodem covidu do Evropy, stabilizace a další prudký nárůst na podzim, kdy sezónně klesá hladina vitamínu D v krvi. (Mimochodem něco, čím se mluvící hlavy odmítají zabývat jako masovým terapeutickým opatřením).
Čára nadúmrtnosti 2021 se drží mírně pod 2020, zdánlivě tedy vakcína mírně zachraňovala životy. Že jde o naprosto mylnou interpretaci, uvidíme teprve u jednotlivých věkových kategorií.
Úmrtnost 2021 stahují totiž dolů děti, které vakcínu (téměř) nedostávaly. Lidé, kteří ji dostávali, nadúmrtnost naopak vytahují vysoko nad úroveň roku 2020.
Podtrženo a sečteno: vyšší nadúmrtnost doby covid+vax oproti covid+nevax vyskakuje u všech věkových kategorií, které se očkovaly, a celkové číslo stahují dolů děti, které se neočkovaly. Ba co víc: Jakmile se s jejich očkováním začalo, čára u nich nepříjemně stoupá. Příliš mnoho indicií, není-liž pravda? Pojďme se podívat na jednotlivé věkové kategorie.
Kategorie 0-14 let: Tady je vše jinak. Nejvyšší úmrtnost navíc je v roce 2019 (neznámo proč). Rok 2020 skončil podměrnou úmrtností. Ani tady nevíme proč: např. nechodily do školy a méně často je přejelo auto? Nebo něco jiného. Vakcínami to nebylo – nedostávaly je. Nadúmrtnost je až do poloviny roku 2021 záporná – čili umíralo méně dětí, než činil dlouhodobý průměr! Jinými slovy, covid 2020 až do léta 2021 dětem snižoval úmrtnost pod dlouhodobý průměr, což vyvrací potřebu masově vakcinovat děti.
Jakmile se po pololetí 2021 vakcinace začíná týkat i dětí, nadúmrtnost dětí zase stoupá do plusových hodnot, až v 35. týdnu překročí tu z roku 2020. To je nepříjemné zjištění pro rodiče i nekompromisní vakcinátory dětí. Mluvící hlavy to však zazdí. (Zpráva z Německa: za 6 týdnů úvodní kampaně u dětí zemřelo po vakcíně 5 dětí, zatímco od února do října zemřely s covidem jen 2 děti).
Nejzajímavější pro spor o užitečnost tlačení vakcín všem jsou však dospělí po odfiltrování neočkovaných dětí.
Kategorie 15-44 a 45-64: Tady to vidíme a žasneme. Obě jsou si podobné. Předcovidový rok 2019 vykazuje mírnou stabilní nadúmrtnost (bez covidu), rok 2020 výrazné a stoupající zhoršení (s covidem).
Rok 2021 (covid, proočkovány asi 3/4 dospělých na podzim 2021). Místo zlepšování s postupující vakcinací však vidíme mezi lety 2021/2020 zhoršení o stejný kus navíc jako mezi lety 2020/2019, což nepotvrzuje pozitivní vliv masové vakcinace na kategorii ekonomicky aktivních obyvatel. Kladou si mluvící hlavy otázku, jak je tento výsledek „jediného řešení“ vůbec možný?
Křivka stoupá stejným tempem bez ohledu na stoupající proočkovanost. To svádí k nepříjemnému závěru: Pokud vakcíny někoho zachránily před smrtí covidem, někomu jinému musely nejspíš život zmařit.
Narativ „není řešení kromě vakcíny a mluvící hlavy jsou jeho proroci“ dostává na frak už podruhé. Křivka neumí lhát jako šikovně zainteresovaní.
Dopadli dobře alespoň senioři? Ani to není bohužel jednoznačné a platí jen pro ty nejstarší.
Kategorie 65-74 let ukazuje zhruba stejné křivky jako produktivní populace. Pro kategorii 75-84 let se nadúmrtnost obou let víceméně vyrovnává. A teprve pro kategorii nad 85 let vidíme výrazné zlepšení ve vakcinačním roce 2021. Graf pro všechny seniory celkem (65+) ukazuje zlepšení, ale vzhledem k jeho rozklíčování na věkové podkategorie je pravděpodobné, že z vakcíny výrazně profitovali pouze lidé nad 85 let.
Jak první, tak druhý bod nedávají argumenty do rukou těch, kteří tlačí na vakcinaci všech, ale spíše těch, kteří chtěli proočkovat pouze rizikové skupiny a lidi ve vysokém věku. Dobrovolně.
3. Vakcíny a záchrana životů dle studií
Z tabulky S4 studie Pfizeru vyplývá zhruba to, co z předchozího bodu: Vakcíny mírně zachraňují životy před covidem, ale nikoliv celkově. Celková bilance je nulová. Kdyby studie trvaly víc než 6 měsíců, mohla být i záporná?
Studie společností Pfizer mj. ukazuje celkovou úmrtnost v očkované s celkovou úmrtností v kontrolní skupině (neočkované) po dobu 6 měsíců. Došla na velkém počtu účastníků (21926 očk. : 21921 neočk.) přibližně ke stejnému závěru jako studie Moderny. V očkované skupině během půl roku údajně hrozivé pandemie za trvání studie nedošlo k záchraně životů oproti skupině kontrolní, umíralo v nich stejně lidí. Přesněji: v případě Pfizeru zemřelo o 1 člověka víc než v kontrolní skupině. (15 : 14). Na covid zemřel v očkované skupině 1 účastník a v kontrolní 2, vakcína v ní tedy zabránila polovině úmrtí na covid. Současně však výrazně víc lidí v očkované skupině umíralo např. na zástavu srdce (4 ku 1, viz tabulka S4). Celkově však umíralo zhruba stejně lidí. Tedy žádný zázrak, ani tento bod nedává argumenty násilným masovým vakcinátorům, vyzobávajícím polopravdy. Vakcíny opravdu někoho zachránily, ale taky opravdu někoho stály život. K tomu jasná věta z málo zveřejňovaných demonstrací: „Kde je riziko, tam musí být volba.“
Budeme-li se soustředit jen na covid (jak to mluvící hlavy manipulativně dělají), najdeme jen zachráněné životy. Zaměříme-li se místo toho na důležitější celkovou úmrtnost, uvidíme i zmařené životy „mimo covid“. Vidět jen covid je výhodné pro Pfizer, Modernu a šikovně zainteresované politiky a masmédia, vidět celkovou úmrtnost je však celá pravda.
Může to být však ještě horší: co by se stalo po 6 měsících, kdyby studie nebyly ukončeny proočkováním kontrolní skupiny? Účinnost vakcín po 2 – 6 měsících značně klesá. Dopady (ne)bezpečnosti se však mohou objevit třeba i po letech. A neznáme je.
Kardinální otázka: Jak by se posunul vyrovnaný poměr zachráněných a zmařených životů po 2 či 5 letech? Našlo by se v očkované (nebo kontrolní) skupině po 5 letech víc rakovin, diabetů, autoimunit či třeba neurologických potíží? Nevíme. Právě proto se mají dělat dlouhodobé studie bezpečnosti, které to potvrdí nebo vyvrátí. Není běžné studie ukončit „včas“. Je cílem současného nevybíravého nátlaku místo standardního zjištění účinnosti i bezpečnosti vyzmizíkovat veškerou kontrolní populaci?
4. Vyšší proočkovanost znamená vyšší nadúmrtnost
Možná se k vám dostanou nepěkné informace, které jakoby cosi naznačují. British Airways přišly o 4 z tisíce pilotů ve vakcinačním měsíci červnu. Létání zvyšuje srážlivost a vakcíny někdy taky. Možná je dobré po vakcinaci nelétat, ale nikdo vám to neřekne. Když se začalo spekulovat, Twitter BA uvedl, že se to sice stalo, ale že to „navzájem nesouvisí“. FIFA zase přicházela za posledních 20 let ročně průměrně o něco mezi 4-5 fotbalisty kvůli srdečnímu selhání. Letos je jich pětinásobek nebo víc. Pojďme místo nepevné půdy jednotlivců zase raději ke studii.
Německá studie Steyer/Kappler 11/2021 ukazuje další znepokojivou souvislost: více proočkované spolkové země mají vyšší celkovou nadúmrtnost. Ne na covid, ale celkovou. Nadúmrtnost mají všechny, ale nejméně proočkované Sasko a Durynsko pouze o 2 až 3 %, zatímco některé spolkové země, kde se lidé do vakcinace vrhli s větší vervou, mají deset i více procentních bodů nadúmrtnosti navíc. Čistě náhodou, na zmíněném Euromomo má ve 46. týdnu vysokou a v EU nejvyšší nadúmrtnost vysoce proočkované Nizozemsko. Jsou to informace, které si čtenáři zaslouží vědět? Dávají nějaké argumenty do rukou násilných vakcinátorů? Jakmile se začneme dívat mimo covid (a to se „nesmí“), začneme nacházet nepříjemné otázky, na které nikdo neodpovídá. Nevyvracejí vakcinaci jako takovou, ale masovou vakcinaci bez zohlednění individuálních podmínek a stavu zcela určitě.
A ještě poslední provokativní otázku pokládá exreportér New York Times Alex Berenson na Substacku, i s grafem: „Proč umírají očkovaní Angličané pod 60 let již od dubna téměr dvakrát takovou mírou jako neočkovaní?
--
Mnoho čísel a souvislostí k přemýšlení. Přestože oficiální příběh praská na tolika místech, úporné zhoršování nesmyslné diskriminace v Evropě sílí a dostihuje i naši zemi. I odcházející vláda „musí“ použít násilí, které dosud vehementně popírala. Posouvání cílů a neustálé lhaní už asi vidí každý. Kde však neplatí „Moje tělo – moje volba“, tam je úroveň nesvobody horší než v autoritářském režimu, nebo dokonce diktatuře.
Vzhledem k tomu, co jsme dosud četli v tomto článku, je to poněkud podivné, že? Agenda se nejmenuje zdraví, možná jde o něco jiného. A tak prosím přemýšlejte, sdílejte tento článek, ale klidně i vyvracejte, pokud myslíte, že tyhle věci lze interpretovat jinak. Čtyři kamínky rozbité mozaiky „jediného řešení“ je trochu moc na to, aby tu byla diskriminace a násilná vakcinace.
KAREL MACHALA
Vyšlo dříve na Blogosféře Echo24 zde.