Proč nebudu volit Krmiče tlustého státu
(Článek z roku 2013, stále aktuální)
Sešňerujte běžce provazy a uvidíte, že – pokud vůbec poběží – poběží pomaleji. Posypte legislativními balvany pomyslné silnice, po nichž proudí jakákoliv aktivita a bude jí méně – důsledkem bude mj. méně pracovních příležitostí, nižší příjmy a užší prostor pro seberealizaci. Vše navíc bude dražší, nepřehlednější a nepohodlnější a výsledný efekt se nejvíc dotkne těch nejslabších. To vše už se děje díky megastraně Krmičů tlustého státu (KTS), která se větví do velmi mnoha stran či chapadélek našeho i evropského politického spektra. Strany typu KTS se rády nazývají obhájci slabých, rodin, tradičních hodnot nebo třeba prosperity, ale přesto kupodivu všechny svorně bojují za větší počet legislativních balvanů a za tlustší stát. Jejich výsledky jsou všude podobné – vyšší nezaměstnanost, těžkopádný růst-nerůst, byrokracie, privilegia jen pro někoho a odsávání zdrojů od lidí mj. k parazitickým strukturám. Jejich Velký bratr (jakkoliv demokraticky zvolený) zakazuje, přikazuje a přerozděluje, a na to prý potřebuje polovinu vašich peněz a potřebuje je prý víc než vy sami. A teď navíc platí i stěžejní věta z Orwellova románu, protože Velký bratr se už i dívá, a to nikoliv za svoje.
Rozhodnutí není na vás?
Vidíme důsledky (nejen) ve vyšších cenách už dnes. Přesto je stále u velké části voličů populární balvany přisypávat. Na evropské úrovni vidíme důsledky i v tom, že stále více Řeků stojí fronty na polévku, protože se na státem deformovaném trhu neuplatní, zatímco třeba v Dánsku se buduje umělý lyžařský svah na ostrově bez kopců ne čistě ze soukromých peněz, ale i z našich daní. V Česku se daňový poplatník (i ten holandský) musí podílet na stavbě delfinária a po celé Evropě vzniká spousta eurofinancovaných bazénů, které si na sebe do budoucna nevydělají a budou vyžadovat neustálý přísun dotací – opět z našich daní. A co když raději jezdíte na kole než plavete v chlorované vodě a raději byste si za ty peníze koupili lepší kolo? Rozhodnutí není na vás – peníze vám jsou prostě odebrány, bazén je postaven, a když si na sebe nevydělá, jsou vám pak pravidelně odebírány dál. Strany KTS to jinak neumějí a i kdyby se skládaly ze samých géniů, lepší to nebude, dokud jejich program nucené podpory všeho všemi bude vítězit. Nikdo se vás neptá, a jediná možnost, jak něco změnit, jsou volby. Zažil jsem však i dobu, kdy nebyly, takže pokrok existuje. Nezažil jsem žádnou válku, zatímco například moje (9x pra-)babička Justina Š. (1621-1684) tu třicetiletou zažívala téměř celou první polovinu svého života. Pokrok tedy určitě existuje a nemusí se zastavit.
Obézní běžec na Olympiádě
Tlustý stát je něco jako závaží na noze většiny z nás. Nejde s ním moc rychle běžet ani pohodlně chodit, ale horší je, že navíc okolo sebe chrlí zmíněné balvany, o které mnozí zakopnou nebo přes ně nepřelezou. Takto ve zkratce by se daly popsat důvody, proč máme vysokou nezaměstnanost a najít práci je obtížnější než ve Švýcarsku nebo Hongkongu, proč není úplně pro každého snadné podnikat, pracovat a vytvářet hodnoty, proč na trhu nenajdeme některé potraviny a potravinové doplňky, proč je všechno dražší než by muselo být a proč nám stát mluví do toho, jakým způsobem se máme léčit nebo vzdělávat. Proč je tak administrativně složité prodat některá auta, proč máme tolik zákonů, že se v nich nevyznají ani právníci a proč neznalost zákona neomlouvá, přestože znalost vzhledem k rozsahu už ani není možná. Za všechno mohou právě strany KTS, protože Krmiči věří v efektivnost státního tlouštíka, kterého dlouho vypiplávali a přepiplávali. Je to jako věřit, že obézní pomalý běžec zvítězí na Olympiádě a že mu nehrozí žádné zdravotní problémy, když bude dále přibírat. Ale do jisté míry je lze pochopit: jak by mohli nevěřit ve schopnosti obézního státu, když je to jejich dítě?
Odtučňovací kúra státu
Vím, že svoboda a odstraňování oněch pomyslných balvanů zvyšuje aktivitu, možnosti plného prožívání života, rozšiřuje škálu životních šancí a zlepšuje prostředí pro jejich naplnění. Proto dám hlas těm, kteří budou otesávat státního Otesánka, rušit zbytečné úřady, snižovat daně, uvolňovat uměle ucpané cestičky hospodářského růstu, prosekávat nepřehlednou regulační džungli, odebírat privilegia lobbistickým skupinám, zlepšovat podmínky pro uplatnění práce a podnikatelského umu a tím snižovat míru nezaměstnanosti na (nebo dokonce pod) míru volných pracovních míst, prosazovat ve všech oblastech svobodu jednotlivce na úkor rozhodování úředníků a politiků o ostatních lidech. V neposlední řadě i proto, že zavedou lidové veto jako ve Švýcarsku, aby už nemohl projít žádný další zákon, s nímž nesouhlasí třeba 80 % voličů. Díky lidovému vetu nebude mít smysl kupovat poslance (ať už legálně nebo nelegálně) k prosazení velmi nepopulární právní normy.
KAREL MACHALA, www.karelmachala.cz
Psáno 20. 10. 2013. Článek lze volně přebírat s uvedením zdroje a to jak v krátké podobě, tak i včetně následujícího doplnění.
Post scriptum: Body k zamyšlení
* Svoboda není prázdné slovo. Je to rozdíl mezi využitím vašich peněz vámi pro vaši rodinu nebo třeba pro cizího člověka v nouzi a utrácením někým, kdo vám je sebral, pro někoho jiného, kdo třeba v nouzi není. Netýká se jen peněz: Je to rozdíl mezi rozhodováním o sobě a rozhodováním jiných o vás.
* Kdyby vám stát nebral polovinu peněz na daních, byli byste více nebo méně ochotni pomáhat slabým, byli byste dobrovolně více nebo méně solidární? Myslím, že vysoké zdanění a obézní stát zabíjí velký kus dobrovolné solidarity jednotlivců se slabými a nemocnými a zvyšuje míru sobectví.
* Vysoké daně nám berou čas, protože polovinu času sebere vydělávání na stát. V momentu, kdy bychom mohli už mít vyděláno na sebe a věnovat se druhým, máme teprve vyděláno na daně.
* I pokud z přerozdělování něco kápne přímo vám, u většiny takových lidí pravděpodobně platí, že jste přes daně zaplatili víc než dostanete. Přerozdělování je vždy spojeno s odloupnutím nemalé části peněz pro ty, kdo ho organizují.
* Už není kde škrtat, říkají se zachmuřenými obličeji Krmiči státního tlouštíka, který spolyká daleko víc než kdy v minulosti. Kdyby se měl realizovat jen jediný bod programu Svobodných – zrušení 26 zbytečných státních úřadů (64 miliard korun výdajů z vašich daní a/nebo na dluh) a zeštíhlení ostatních, lze snížit daně i zadlužení budoucích generací.
* Nezaměstnanosti se musí čelit veřejnými pracemi a státními programy, říkají zoufalí neřešitelé problému nezaměstnanosti, jako by to nebylo jen odebráním peněz z jednoho místa, kde pracovní místa zdaněním zaniknou a vytvářením jiných, kde vzniknou. Nepřipouštějí si, že nezaměstnanost vytvořila právě jejich ideologie regulace všeho, že tyto regulace se jako bumerang vrátily v podobě vysoké nezaměstnanosti. Kdo chce vysokou nezaměstnanost, měl by zaměstnavatele zatížit tisíci zákazy, příkazy a dalším zdaněním práce, protože jen tak jde nezaměstnanost vytvořit a zvyšovat. Kdo chce opak, měl by dělat opak.
* 100 % výnosů práce otroka patřilo jeho pánovi. Dnes asi 50 % výnosů vaší práce patří někomu, koho ani osobně neznáte. Jestliže 100% zdanění je otroctví, jak nazvat zhruba 50% zdanění? Drobné doplnění: daň není jen to, co se jmenuje daň a nepravdivá označení "pojištění" pro některé daně lidem schopným přemýšlet nic nezastřou.
* Krádež se nestává morálním činem, pokud je vtělena do zákona. Strany, které uzákonily solární krádež (ČSSD, KSČM, špičky dnešní TOP09, Zelení, KDU-ČSL a menší část ODS), mají dnes podle průzkumů největší šance dostat většinu hlasů. Nechává se většina voličů ráda obírat?
* Když budu dělat všechno, budu to dělat špatně. To platí naprosto pro každého. Ještě víc to platí pro stát, protože ho zastupují a vždy budou zastupovat lidé, kteří jsou při rozhodování motivováni jinak než vy. Nakládají totiž s cizími penězi a cizími osudy lidí, které ani neznají, takže s nimi z logiky věci nakládají jinak než se svými vlastními. Věří někdo tomu, že jinak znamená lépe? Podle odpovědi na předchozí otázku se nejspíš rozhodneme, jestli chceme volit rozšiřovače nebo proškrtávače státních agend a úřadů.
* Korupci lze mít možná pod kontrolou, když se přerozděluje deset položek, ale nikdy, když se přerozděluje milion položek. Ty nejde z žádného centra ani z médií zkontrolovat. I na to lze myslet u volební urny.
* O kolik by klesly ceny všeho, kdybychom nemuseli platit nuceně všechny nepotřebné úřady a podpory solárním firmám, přimíchávat řepku do benzínu a kdyby se z důvodu pokřivení trhu regulací nevyplatilo pěstovat na polích místo potravin paliva? O kolik by klesly ceny, kdyby se navíc nedotoval nespravedlivě žádný podnik na úkor těch ostatních? Jak by nižší ceny pro spotřebitele rozproudily ekonomiku?
* Pokládáte za správné, když platíte daně na to, aby se dařilo vaší konkurenci, která žije z dotací, zatímco vy nikoliv? (To platí jak pro zaměstnance, tak pro OSVČ). Pokud jste například pekař nebo zaměstnanec pekařství, tak konkurencí v širším slova smyslu není jen nedaleké pekařství s dotacemi, ale třeba i pomyslná dotovaná firma na malování trávy nazeleno. Protože když lidem někdo sebere peníze, aby je přidělil firmě malující trávu nazeleno, tak ji tito lidé neutratí například za vaše výrobky, služby nebo práci v takové míře, v jaké by to udělali, kdyby jim ty peníze byly ponechány.
* Nezaměstnanost není průvodním jevem tržního kapitalismu, ale státního přeregulovaného kapitalismu. Je možné si vzpomenout na dobu v 90. letech, kdy počet nezaměstnaných v ČR se dlouho zhruba rovnal počtu volných míst. To není nesplnitelné, jak dobře vědí Švýcaři, Lichtenštejnci, obyvatelé Hongkongu či Singapuru, Novozélanďané nebo Australané, a jak ještě poměrně nedávno věděli Američané, ale jak si to ani neumí představit většina obyvatel EU.
* Většina regulací je důsledkem lobbingu a skrytého zvýhodňování určitých skupin, i když se tváří jako ochrana spotřebitele. Nakolik je rozumné volit strany, které regulace rozmnožují a zvětšují tak prostor pro lobbing a korupci, bez ohledu na jejich slovní protikorupční boj? Slova ještě nikdy korupci nevymýtila, a jak ukazují čínské tresty smrti za korupci, nevymýtily ji ani drastické tresty. Bude-li prostředí příznivé pro růst plísní a hub, porostou plísně a houby, a bez ohledu na vystříkávání protiplísňovými prostředky se budou vracet. S korupcí je to stejné – věřit tomu, že něco spraví tresty a lepší koalice KTS, není asi moc dobrý nápad. Odstraňování prostředí vhodného pro korupci se neobejde bez osekávání tlustého státu.
* V části veřejnosti je zakořeněna představa, že chudým jde pomáhat tím, že se oberou bohatí, podniky, více vydělávající, cizinci, jakkoliv jiní nebo vyčuhující lidé, některá odvětví, zkrátka když bude zdaněno NE-JÁ. Každý další výdaj státu však v realitě zaplatí „obyčejní lidé“, prostě proto, že je jich nejvíc. Matematicky to tak je, že daně se dají posbírat jen u masy. Nebohatí mají méně možností se daním bránit než lidé jako Gérard Depardieu, kteří zvednou kotvy a posunou se papírově do méně nepříjemného daňového prostředí, třeba i včetně občanství. I kdyby statisticky vycházelo, že bohatí zaplatí nejvíc přímo, nebyla by to pravda nepřímo. Každá daň se promítne v celé ekonomice: Tak jako daň z nemovitostí se projeví nejen u majitelů domů a bytů, ale přes cenový mechanismus se dotkne i nájemníků a budoucích stavebníků, tak jako zdravotní pojištění nejen vybere peníze na zaplacení (někdy i neúčinných) terapií a jedovatých rtuťových plomb, ale zároveň zvýší cenu práce, nezaměstnanost i ceny všeho, v čem ta cena práce je obsažena (téměř ve všem). Stejně tak i velké zvýšení daně ze zisku firmě nebo podnikateli s vysokými příjmy bude nutně nakonec mít dopad i na mzdy jeho zaměstnanců, tlak na jejich intenzitu práce apod. Každé zatížení jedněch se přenáší přes celou ekonomiku na jiné a myslet si, že daň se týká jen toho, na koho je uvalena, je iluze.
* Státní výdaje – dokonce i ty určené pro nejslabší – navíc často degenerují ve skryté rozdávání vybraným silným skupinám anebo tak, aby se na nich vybrané (s KTS spřízněné) silné skupiny přiživovaly. Tak původní utopie spravedlivého a přerozdělujícího státu nenajde naplnění a nakonec vyústí v zaostávání, krizi, pokles, což pak často vede paradoxně k požadavkům, aby to byl zase silný stát, kdo krizi napraví (jako by to nebyl on, kdo ji způsobil) a roztáčí se spirála sestupu. Je to tak dobře vidět v mezinárodním srovnání. Příklad: Hongkong, Taiwan nebo Jižní Korea byly před několika desítkami let ekonomicky hluboko pod např. Egyptem nebo Paraguayí a dnes mají pět- až desetkrát větší produkt na obyvatele. Důvodem není to, že by byli chytřejší nebo lepší, je to jen v ekonomickém systému - více versus méně svobody. Za jiných okolností by bylo bývalo možné, aby to dopadlo naopak. Evropa až na výjimky se z takových příkladů - zdá se - neumí poučit. Budeme jednou také takovou sympatickou výjimkou?
KAREL MACHALA, www.karelmachala.cz
Psáno 20. 10. 2013.